Šťastné a veselé!

užitý obrázek je z webu starwars.com

Krásné Vánoce Vám všem přátelé! Přeji hodně štěstí, lásky, zdraví, dárků a všeho, co si kdo přeje.

Gloria in excelsis deo

Ne, nebudu se tu zabývat náboženskou otázkou. Víte, že jsou Vánoce, že? Takže tohle spojení jste jistě již slyšeli z mnoha koutů... I mě, navzdory všem těm esejům, co musím napsat, chytla vánoční nálada. A to díky dalšímu kulturnímu zážitku o který se s vámi hodlám podělit.

Dnes v podvečer jsem se pořádně teple navlékla (rozuměj silonky, kalhoty, tři trika, dvoje ponožky, čepice, šála, bunda, rukavice a podobné nezbytnosti) a vyrazila s rodinkou (tedy... bratr vyrazil o hodinu dříve) do slavonického (to je to město, kde mám trvalé bydliště) kostela Nanebevzetí Panny Marie (máme tam dokonce tři kostely) na vánoční koncert (žádné orchestry a známí skladatelé jasné - místní dětské sbory chápete?). Téměř dvě hodiny jsem tedy strávila ve vymrzlém kostele spolu s asi polovinou slavonického obyvatelstva a stejně jako oni se snažila dohlédnout na účinkující (malé caparty s průměrnou výškou asi tak metr, a to navíc přes nadšeně fotící tatínky - chápete nemožnost toho počínání?).

foto: má maličkost pomocí své Nokie

Caparti (od 4 do 6 let)byli sladcí. Neumrzli, nestyděli se, roztomile se řehtali a šlo jim to. Zpívali česky.

Starší děti (cca 7-9 let)nebyly sladké. Byly fajn. Šlo jim to také, ale některé už dělaly blbiny. Zpívaly česky.

Paní z Rakouska. Nechytla jsem jméno. Pravděpodobně i nějakou tu operu zpívá, protože ten hlas... Typický, sytý, vyzpívaný... Dostali jsme se do vyšších sfér - Bach a pak Vivaldi. Dále jedna koleda německy (ať si kdo chce co chce říká o mé zaujatosti a nenávisti k němčině, ten jazyk zkrátka není vhodný pro zpěv - je absolutně nemelodický!). Jedna píseň anglicky (můj anglistický sluch trpěl obzvláště při neustále opakovaném [falou] - a to to měla být, předpokládám, profesionálka, která by si na tohle měla dávat pozor - i sólistky staršího sboru na tom v tomto směru byly lépe).

Paní učitelka od capartů. Překvapila mě - nečekala bych, že se v ní skrývá takový úžasný hlas. Opět Vivaldi. Obě dvě paní v kombinaci... Úžasné.

Starší sbor (cca 9-16 let). Konečně došlo na pořádný sborový zpěv. Šlo jim to. Měli nádherné žluté a modré šály (taky bych takovou chtěla i když bych ji nenosila). Zpívali latinsky, česky, anglicky. Zpívali anglicky rádi (ale jen sólistky uměly anglicky vyslovovat - co bych dala za to, kdybych jim všem ostatním mohla strčit do pusy horkou bramboru a mlátit je do zad aby se naučili přídechy). Ale jinak zpívali krásně. Jednu píseň jsem dokonce kdysi ve sboru z téže umělecké školy zpívala taky (zjištění jak moc si ji ještě pamatuji - latinsky a celou - bylo děsivé)

Víte... Moc často ven u nás nechodím (rozuměj jak mezi lidi, tak na takovéto "městské" akce). Víte proč? Třeba kvůli ukecanému obyvatelstvu, které si stěžuje na to, že nezpívají "White Christmas" česky, když je to české. Kvůli obyvatelstvu, které si neumí vypnout mobilní telefon ani v kostele. Kvůli obyvatelstvu, které klidně výská, jásá a řve v kostele (nejsem věřící, ale cítila jsem se příšerně jen proto, že tam sedím v čepici - ale kdybych ji sundala umrzly by mi a odpadly uši). Kvůli obyvatelstvu, které rádo drbe a nezklapne ani když hrají Bacha či Vivaldiho.

Víte... Nesnáším "amerikanizaci". Nesnáším to, jak se sem dostávají západní zvyky a vytlačují ty české. Nesnáším míchání angloamerické kultury s naší, přestože studuji anglistiku a mám ráda obě. Nesnáším, když obchodníci a média pletou hlavu českým dětem, kterým doma rodiče vyprávějí o tom, jak jim dárky přinese malý Ježíšek, usilovným ukazováním Santy Clause. A když jsem kdysi viděla Sestru v akci, říkala jsem si, že se tohle v českém kostele ani stát nemůže. Hmmm... Nezpívaly jeptišky, ale onen starší sbor. "Happy day" a tancující sbor byl opravdu silný zážitek. Jen ne v kladném smyslu. Možná jsem konzervativnější, než jsem si myslela, ale opravdu mi to vadilo.

Ačkoli to vypadá, že se mi na vánočním koncertě vůbec nelíbilo, mrzla jsem, potřebovala na záchod a nadávala na angličtinu a němčinu, tak je to právě naopak. Líbilo se mi tam moc. Víc než jsem čekala. Byl to krásný zážitek a opravdu jsem si to užila. Kdybych se na to nepodívala i trošku kritickým okem, byla by to nuda. Bylo to zkrátka naprosto úžasně vánoční. Něco, co jsem už dlouho nezažila.

Dobře, přiznávám, že nejzábavnější byl závěr, kdy se většina osazenstva kostela, která s sebou neměla děti, přesunula ze svatostánku rovnou do několika místních otevřených hospůdek na svařené víno či grog. I já nebyla výjimkou (za dozoru rodičů). Večer tímto ale neskončil. Nastal totiž čas rozdávání betlémského světýlka místními skauty (po dlouhé řádce let jsem se jej neúčastnila jako všem svíčky zapalující aktér) a tudíž i tradiční živý betlém. Zkrátka i když ne všechny věci jsou krásně vánočně romantické a přesně takové, jaké bychom je chtěli mít, jsou zkrátka tradiční, vánoční, milé a stojí za to.

Upřímné doznání...

A s tímto, prosím pěkně, chodím:

Pro ty co znají, tak ať si s úsměvem zavzpomínají a pro ty co ne tak... Držte se. ;)

Nákupy? Ne, kdeže... Beowulf - Adults only

Jednoho krásného prosincového podvečera, kdy odporně lilo, všude byly kaluže, bahno a tma, jsem se s Blairem vydala, na jeho popud, na menší předvánoční nákupy do Olympie. Výsledkem bylo, že jsme se nevrátili s jediným novým dárkem, ale zato se zajímavým kulturním zážitkem. Co se tedy dělo:

Pět minut v brněnském nákupním centru Olympie: - "Mám hlad." - "Jdeme jíst."
Deset minut v nákupním centru Olympie: - "Nezajdeme na něco do kina?" - "Proč ne?"
Hodina v nákupním centru Olympie: Mezi výklady se už beze slov sunou dvě unavené, znechucené a k smrti otrávené mrtvolky. Pouze pohled na výklad hračkářství jim vlije do žil trochu energie. Následně nejméně půl hodiny slintají u pokladny nad vystavenými Star Wars Miniatures. Na závěr zdecimovaní pochodováním, prodíráním se davy lidí a vydřidušskými cenami se zhroutí do sedadel kinosálu.

BEOWULF
Kdyby stál více než jsem za vstupenku dala, asi by mě do toho sálu nikdo nedostal. Stejně uvažovalo více lidí - sál byl totiž plný.

Od samého začátku bylo vidět, že je to film primárně pro IMAX (okázalé lety nad krajinou, kopí namířená proti divákovi...).

Od samého začátku bylo vidět, že je to film velmi naturalistický (Hróthgar od začátku téměř nahý, vojáci močící a probírající Ježíše).

Od samého začátku bylo vidět, proč je všechno animované (Grendel trhající lidi vejpůl a krev cákající všude - to si asi vyžadovalo zmírnění pomocí nerealistické animace).

Od samého začátku bylo vidět, že tvůrci asi Beowulfa četli (docela se drželi předlohy - alespoň nakolik si pamatuji o čem to má být).

Shrnu to tedy asi takhle: Ne, že by to byl film, který bych musela vidět několikrát - myslím, že jednou stačilo. Ale bylo to docela milé překvapení a slušná podívaná. Obzvláště, pokud byste, jako já, šli do kina na řežbu od začátku do konce a typické americké "velmi volné zpracování" předlohy.

Není to totiž řežba od začátku do konce... Kupodivu se tam občas i objeví nějaká ta zavážnější témata. Hlavní hrdinové rozhodně nejsou svatoušci a ví to o sobě. A hlavně... Byl tam drak (já ráda draky). Cool drak.
Zkrátka zajímavý snímek. Časem na něj nejspíš zapomenu, ale pro teď... Stál za shlédnutí a oněch 50 Kč.

VÝKŘIK MÉHO LINGVISTICKÉHO JÁ: Vysvětlí mi sakra někdo, proč pouze Grendel a jeho matka mluvili starými anglosaskými (či jakými) dialekty?! Sice to bylo zajímavé, ale kvůli mému lingvistickému zaměření jsem půlku filmu přeýšlela o tom, proč to tvůrci udělali a nesoustředila se.

VÝKŘIK MÉHO ŽENSKÉHO (můžete klidně dosadit i ZVRHLÉHO) JÁ: To není fér!!! Tolik diskusí o zakrývání nahé Angeliny Jolie a žádná diskuse o zakrývání Raye Winstona. Chlapi nakonec ve filmu viděli vše. Měli přehled o velikosti, tvaru jakékoli části těla Angeliny Jolie. Leda o ochlupení v jistých partiích byli ochuzeni (pokud se jej Angelina nezbavuje). A my?! Co dámské publikum?! Polonahé namakané chlapy vidíme v každém druhém filmu. Tady jeden pěkných pár minut bojuje s nestvůrou úplně nahý a... Nic. Vše je pěkně okatě skryto. Tu tam byla přilba vojáka, tu tam někdo stál v záběru, tu tam byl zrovna nějaký stůl, kůl či jiná clonící překážka. Zkrátka ani náznak. I u Supermana jsme mohly mít lepší představu o velikosti jeho "nádobíčka". Zkrátka to není fér. Tomu se říká rovnoprávnost?

VÝKŘIK NA ZÁVĚR: Radno nevědět, jak jednotliví herci vypadají ve skutečnosti. Úplně jinak. Až na tu Angelinu.

Nevděk vládne světem

Svět je kruté místo, to všichni víme. A pokud se ho pokusíte zkrášlit nebo se pokusíte přičinit, aby pro někoho nebyl zase až tak krutý, dostanete na kokos. A pokud možno hned několikrát v jeden den.

14 let... Nejdřív zábava, potom práce. Mnoho zkušeností k nezaplacení a idejí, jež vás dělají lepším člověkem. A hlavně příjemný pocit, že přestože jsou dnešní děti rozmazlené, můžete jim zkusit toto předat i vy. A pak... Po této řadě let snažení je vám vpálena do obličeje otázka: "Co jsi udělala?" A to ještě člověkem, který je pod vámi nejen inteligenčně, ale i osobnostně. Jde o otázku týkající se jednoho večera, jedné přípravy akce, ale vidíte, že vyjadřuje jeho celkové mínění o vás. To zkrátka není fér. Konec jedné dlouhé a hořkosladké etapy života a z něj plynoucí poučení: "S blbcem se nedomluvíš."

Konec této etapy mě mrzí. Už jen proto, že další věc, jež mě včera naštvala, mi ukázala, jak velký vliv na mě 14 let ve skautingu mělo, protože se mi vybavuje část textu užívaného u zapalování slavnostního ohně loučí planoucí tzv. světlem pravdy, jímž by se mnozí měli řídit: "Čestné slovo je svaté. Hraj poctivou hru, falešná hra je totéž co zrada. "

Zavěr: Mrzí mě, že lidé nechtějí, abych k nim byla upřímná.