Na FFS běžně nejezdím. Program pro mou osobu nebývá to pravé ořechové, a většinou šetřím finance na Koprcon. Sovogovu vzpomínkovému SW programu se ale nedalo odolat, a tak se Blair vytasil s geniálním nápadem přejet v pátek z Brna do Slavonic a odtud v sobotu s Tom-miem a jeho Esínkou do Chotěboře. Ještě jsme stihli nalákat na akci i San, která dorazila po vlastní ose z Prahy.
Jela jsem s jasným cílem: navštívit dvě, možná čtyři přednášky, slavnostní večer, domluvit jednu aktivitu a zařádit na diskotéce. Kvůli první přednášce jsme vyjížděli už o půl osmé ráno. Blairovi a Tom-miemu se to původně moc nelíbilo, ale ve finále mi za to poděkovali, protože být na FFS jen na odpoledne by nebylo ono.
Chotěboř nás přivítala rozkopanými ulicemi a příšernou zimou. Toužebně jsem vzpomínala na letní FF. Nic nenasvědčovalo tomu, že tohle bude podobné. Naštěstí bylo. Ta správná atmosféra nás zavalila v okamžiku vstupu do prostoru KD baru. U jednoho ze stolů už nás čekala San nad hrnkem kafe a pozdní snídaní, vedle ní tradičně Tess, která je vždy nějakou záhadou mezi prvními lidmi, které na conu potkám, a opodál Johanson, aby si mohl Blair hned po příchodu sáhnout na Trekkieho. Pochyby tedy byly rozprášeny hned na úvod, navozena výborná nálada, a tak jsem se San vyrazila na první přednášku - Blair a Tom-mie jako obvykle bleskurychle zmizeli ke konzolím.
Před prvním příchodem do SW místnosti jsem v duchu tipovala, kteří fani přijedou. Z 90% jsem se trefila, což v praxi znamená, že dorazilo solidní zdravé jádro fandomu. Ve SW místnosti i mimo ni byla tedy prostě úžasná, trochu sentimentální a přesto vysmátá atmosféra.
Annaud a Padmé byly tradičně skvělé. Konečně jsem viděla své první vystoupení v TV, na premiéře EIII, a zabrečela si smíchy. Nevím, u kterého videa to bylo, ale slzela jsem, na mou duši. Po tomto skvělém startu v podobě lepších i horších televizních reportáží jsem měla příležitost se přivítat se Sovogem, Dortem, Padmé, Annaud, Invi a kdo ví kým vším ještě, kdo se tam zrovna nachomýtl. Na radu Padmé jsme se San šly oslintat Anakina u obchodu se sběratelskými hračičkami, vyjádřit obdiv nad tričky a lítost nad prázdnými peněženkami a vydaly se na tradiční conové zevlování. Byly doby, kdy jsem chvíle bezcílného bloudění po conu nesnášela a považovala za nudnou část conu. Však jsem coby newbie ze SW místnosti téměř nevylezla. Teď mám toto zevlování nejradši – kolik lidí člověk potká a co zajímavého prodiskutuje! Problém je, že tak nějak dřív nebo později dozevluji do některého z barů.
Dostala jsem se tedy zpět do KD. A odtud ven až kvůli obědu. Ten byl sice výborný, ale kdyby se na něj nemuselo hodinu čekat. Naštěstí jsem měla výbornou společnost. V dobu, kdy jsem přicházela z oběda, se začali probouzet ti, kteří na FFS trávili více dní. A tak následovalo další kolo zdravení se, vítání a překvapených "Jé, vy jste dojeli! Kdy?"
Potencionální další dvě přednášky, které jsem chtěla poctít svou účastí: E-wanovu Hudbu ve SW a Tessin Fenomén SW na českém internetu jsem proseděla ve Vočích s Treworem, San a Tom-miem. Chvíli i s Padmé, chvíli i s Blairem, chvíli i s Damem, zkrátka, kdo se zrovna objevil. A tak jsme začali poměrně brzy pít, napsali pár statusů na Facebook, zapili našeho odpadlého kamaráda, a odmítli Sovogovu nabídku jít si zasoutěžit. Rozseděli jsme se zkrátka až moc dobře.
Kousek soupeření týmů jsem nicméně viděla a opět mi to přineslo úsměvné vzpomínky na jedno mé soutěžení - kterak jsme patlali X-Wing ze špejlí a kterak jsem se, tuším, chudákovi Treworovi téměř posadila na hlavu při tvorbě X-Wingu pro změnu z lidských těl. No, na dražbu jsem nezůstala, mazala jsem se posilnit do Vočí a navléci do jediského kostýmu. Díky San za pomoc! Bez ní bych to nezvládla - obléci se do té věci je, kdo ví proč, složitější a složitější. Asi jsem vyšla ze cviku. Namohla jsem si sval na ruce, zasprintovala si k autu pro zapomenutý pásek a boty a obdržela od jednoho z našich zahraničních Imperiálů pobavené označení za Potterovce. Ale to vše za to stálo. Po dlouhé době se mě totiž zmocnil ten zvláštní nadšený pocit z nošení kostýmu a to už se mi hodnou chvíli nestalo.
Další přednáška dua Padmé + Annaud byla opět, jak jinak než perfektní. Když jsem viděla, kdy poprvé jsme na sebe se San navlékly jediské pláště, začala jsem mít pocit, že jsme tak trochu stálý inventář fandomu. Vždycky někde v pozadí, ale stále tam. Tento pocit se stal intenzivnějším během slavnostního večera, kdy byli za zásluhy oceňováni mnozí fani (asi u tří jmen jsem sice nechápala, ale takové věci jsou vždycky trochu subjektivní). Bylo zajímavé vidět, kolik mladších a hubenějších bratrů mělo na akcích pánské osazenstvo, pro jakou barvu vlasů se zrovna rozhodla San a Annaud, a jak Tess zůstávala pořád stejná. Bylo to zajímavé, zábavné, a nakonec i dojemné (ocenění Sovoga se opravdu povedlo).
Na diskotéku jsem se strašně těšila. Bohužel jsem si ji ve finále moc neužila. Ale za to jsem si mohla sama - nejprve mě bolely nohy, pak hlava, a nakonec jsem si ji znepříjemnila vlastními poťouchlými starostmi. Vynahradím si to na Koprconu. Přesto, i když jsem byla převážně jen posluchač, Trewore, jako vždy výborné!!! Nápad se svítícími tyčinkami geniální, dam v čepici prostě neodolatelný a taneční kreace všech přítomných bezchybné!
Nejnepříjemnější část dne bylo asi večerní intermezzo, kdy jsme šli ubytovat Tom-mieho. Původně i mě a San, ovšem během řešení vychladlé místnosti, se nám přestalo chtít spát. A tak jsme uložili Tom-mieho k sousedům, kteří zatopeno měli, a vyrazili jsme zpět do KD pobavit se s přáteli již mírně poznamenanými trošku šmuzig večerem. Je krásné, když se lidé umí dobře bavit.
Myslím, že tento den na FFS byl jeden z těch nejlepších dnů strávených na conu. Možná proto, že jsem do něj musela vměstnat všechny aktivity, na které mám běžně celý víkend či dokonce týden. Byla to taková ochutnávka před Koprconem, na který se teď nehorázně těším. Bylo to příjemné, zábavné a krásným způsobem sentimentální. Díky všem zúčastněným!
Na skok na FFS, jen tak si zavzpomínat
Vystavila Bossi v 11/06/2009 08:55:00 dop. 3 komentářů
Téma: Cony a podobná zvěrstva
Festival fantazie 2009
Report není a těžko říct, zda bude. Je rozepsán a připraven, ale takových už bylo... Takže aspoň fotečky z našeho foťáčku. Najdete je v mých albech na Facebooku, a "nefacebookaři" tady na Picasa. Komentáře jsou víceméně stejné, takže o nic nepřijdete.
Vystavila Bossi v 7/30/2009 06:15:00 odp. 2 komentářů
Mé první brusle
Stejně tak jako všichni ostatní, i já si užívám zimních radovánek, potažmo sportů. Přestože s mou drahou polovičkou rádi posedáváme u našich notebooků, koukáme na nějaký ten film, prostě zdržujeme se v teple vyhřátého domova, občas nás postihne záchvat hyperaktivity.
Onen záchvat hyparaktivity se tentokrát týkal bruslí. Už loni mě Blair strašil nápadem jít v Brně bruslit, ale k ničemu nedošlo. Letos změnil slova v činy. Dovezl své brusle do Brna (aby je následující víkend zase vezl zpět do Slavičína) a přiměl mě překonat svou nechuť k nakupování věcí, jež se musí zkoušet, a pořídil mi mé první brusle (nepočítám-li in-line). Ano, ve dvaadvaceti letech mám své první brusle!!!
Jsou mé první, ale na bruslích jsem stála asi tak potřetí v životě. Bylo to v sobotu v poledne, 17. ledna, na kluzišti/hokejbalovém hřišti ve Slavičíně...
Obula jsem se, navlékla tkaničky, zavázala. Prohlédla jsem si svou nožku v brusli velikosti 34: A na tomhle se mám udržet? Vždyť i ty dvě holčičky opouštějící prostor mají brusle větší než já! Nadechla jsem se, stáhla krytky z osří a vrávoravě se brodila sněhem ke kluzišti. Naštěstí bylo prázdné. (Tak to vydrželo asi tak dalších pět minut, než se na scéně objevil malý všetečný chlapec, který se s námi chtěl kamarádit.) Vstoupila jsem na led. Zavrávorala a... Stála. Co teď? Na led vskočil Blair. V tu ránu jsem měla chuť brusle zkopnout. No to si snad dělá pr...?! Začal kroužit po kluzišti, a to rychlostí, která mi připadala skoro jako nadsvětelná. Mám dojem, že půjdu domů. Chvíli jsem ho nevěřícně pozorovala: Ten holomek se mi zase nepokrytě směje! A pak se rozhodla: Jdu na to. Pustila jsem se do prvních váhavých krůčků/posunů (za odborných rad onoho všetečného chlapce). V hlavě mi hučelo: Je to jako jízda na kole... Vybaví se ti to... To bude v pohodě... A ono skutečně. Blik-cvak. V zápětí zkušenosti z předešlých dvou pokusů bruslit, k nimž došlo asi tak před deseti lety, naskočily.
Shrnutí: došlo na jeden pád (naražený zadek, bok, ruka, rameno - žádné modřiny); umím se rozjet, umím zatočit, v případě nutnosti umím i zabrzdit; pokusy přešlapovat a překládat byly, ale je to příliš nebezpečné
Ponaučení: led ve Slavičíně je zatraceně tvrdý; zoubky jsou jen pro zlost (a na rozbití nosu); všeteční chlapečci jsou všude a maminky by je měly naučit mlčet
Následky: mírná bolest v rameni a v lýtku, zmrzlý nos, velký hlad
BTW: Po návratu jsem si trošku zdřímla a večer jsem pár hodinek hopkala na Wii DDR Hottest Party. Takže nejsem zase tak fyzicky zdechlá... ;)
Vystavila Bossi v 1/21/2009 10:20:00 odp. 10 komentářů
Znovu přišel Ježíšek
... a pěkně se pronesl. Ne, ani teď nepatřím mezi majitele sošky Leiy. Ale po letošních Vánocích mám kromě úžasné Barriss a Luminary neméně úžasného Obiho! Letos jsem zkrátka byla zatraceně hodná. ;)
Můj pokoj začíná nabírat opravdu geekovský vzhled. Ještě pár takových Vánoc a narozenin a budu potřebovat nový poličkový systém.
BTW: Můj Obi je č. 181 z 2500.
Vystavila Bossi v 12/30/2008 11:54:00 dop. 1 komentářů
Téma: Jen tak do větru
Šťastné a veselé!
Přeji všem, kterým jsem ještě nepopřála, hezké svátky a šťastný nový rok!
Proč až teď, kdy je ten den D téměř za námi? Aby to nebylo stejné jako každý rok. ;)
Ten obrázek tu není náhodou. Tuto sošku mám teď v poličce (č. 2 209 z 3 000; Leiu už má kde kdo ;) ). A obě série Clone Wars k tomu (obal DVD je cca o 1 cm nižší než soška). Miluji svou rodinku a "radícího" přítele. Tohle je tedy nejen chlubení se, ale veřejné a neskutečně nadšené DÍKY!
Vystavila Bossi v 12/24/2008 10:54:00 odp. 0 komentářů
Téma: Jen tak do větru
