Co podle Twitteru právě dělám ?

Padmé's Mafia party

Tak po dlooouhatánské době jsem se rozhodla sepsat své dojmy z akce, která byla už předem označena za akci roku. Ano, je sice počátek února, a tak se toto prohlášení může zdát přehnané, ale skutečně šlo od samého počátku o akci tak ojedinělého charakteru, že nějaký ten prim jistě bude mít. Minimálně ten počet přítomných kostýmovaných na "civilní" akci byl naprosto ojedinělý. Takže směle do toho a hezky od začátku.

Foto fotil Patrik.

Cesta:
Skvadra ve složení Blair, Budji, Dam, Stařík mluví za vše. Velkolepý začátek akce, pět sardinek ve Staříkově autě. Staříkova jízda bez užití brzd, Budji pískající na lízátko, skrčenec Dam pravidelně podávající plechovky Coca Coly směrem k řidiči, nadšený a vtipkující Blair. Nezapadala jsem tam, ale bavila se. Kluci žádnou zábavu nezkazí. Největší grády to mělo v okamžiku, kdy jsme se za nadávek na adresu Lorda a Albi/Thal kodrcali zácpami na Anděl, bavili se Supovým obšírným telefonickým vysvětlováním, a na závěr udiveně komentovali divočinu, kam nás zavedla GPS jako k Lordovu místu pobytu.

Foto fotila San.

Příprava:
Můj účes mě děsil už týden předem. Nicméně nakonec mám pocit, že já s Albi/Thal jsme byly přichystány a hlavně učesány rychleji, než pánové. Tolik gelu a laku jsem ještě použít neviděla. Dam: "Kdybych teď naběhl hlavou proti zdi, nic se mi nestane." Rovněž jsem byla vyvedena z omylu, že mé vlasy jsou nepoddajné - na Albiny/Thaleiny nemají - její "hřebíky" zkrotit do drdolů byl úkol pro vraha. Ale zvládla jsem to! A to úsilí stálo za to! Vyloupl se z nás všech neuvěřitelně švihácký spolek elegantních pánů a dam. Jen ten Lord vypadal úplně stejně jako vždycky.

Foto fotila San.

Párty:
Už v šalině (pardon, tramvaji) jsme potkali první známé - Jekkyla, Kiranu, San, Veni a Willa. Dle mého předpokladu jsme se téměř nepoznali. Po cestě ke klubu se k nám přidal Kouba - opět selhání z mé strany při jeho identifikaci - a že jich ještě následně bylo...
V klubu nás čekala okouzlující hostitelka/oslavenkyně Padmé. Vyděsili jsme ji naším počtem, ale namačkali se na schodiště a do šatny, vyzunkli welcome drink "Na prohibici!", a hrnuli se korzovat po klubu a shánět něco alkoholičtějšího. Já tedy ještě začala hlasitě pořvávat "Míšo! Míšo!" ve snaze nalézt v chumlu Albi/Thal a po stejné "Míšo! Míšo!" odpovědi se převlékla a za její asistence doupravila.
A pak už to jelo... Nejdřív pivko na žízeň, pak vínko po zbytek večer kvůli nezbytnému elegantnímu dojmu a snaze se neopít hned po prvních dvou hodinách. Jak vidno, zábava byla hned od začátku - hodnocení "kostýmů": "Já jsem rajda, ona je zpěvačka, a tahle je luxusní zpěvačka." Přesun od vchodu: "... Héj, tady vzadu je jídlo!" A průzkum zadní části klubu: "Tak tady je to hodně gay."

Foto fotila San.

Počet lidí stoupal, ale málokdy jsem potkala někoho, koho bych neznala. Každopádně některé známé poznat bylo umění. Ani v nejdivočejším snu by mě nenapadlo, že s kostýmy to všichni vezmou tak vážně a opravdu všichni se objeví v neuvěřitelně stylových převlecích. To byl něco úžasného!
Převleky, samé známé tváře a výborná a příjemná obsluha za barem vytvořila úžasnou atmosféru a já se ani na chvilku (od sedmi večer do čtyř do rána) nepřestala bavit. A kupodivu jsem ani nepřišla o ty nejdůležitější body programu, i když za to mohla spíše náhoda, než moje dochapřítomnost.
Předávání darů jsem nemohla vynechat - našemu veledílu "Bezútěšná třicítka" udělali Blair s Lordem dle očekávání takovou představovačku, že jsme s Albi/Thal chtěly v tu chvíli být ještě menší, než jsme. Naštěstí kolemstojící neviděli, co se předává, a nevěděli že v tom máme prsty i my.

Foto fotila San.

Hromadné focení v kostýmech bylo cool - nějak jsem přišla ke zbrani, ani nevím jak, a došla k názoru, že příště si musím vzít nějakou tu bouchačku předem. A podvazky. Ty by byly také cool.
Dorty jsem zahlédla koutkem oka, ale v přední části klubu bylo náhle nějak těsno, tak jsem se zdekovala do pozadí, a pak už se k dortům nějak nedostala ani vzadu. Ochutnala jsem jen kousek marcipánu z Lordova úlovku.
K přepadení mě nalákal hluk a mohla jsem se potrhat smíchy nad nadšeným výkonům všech přítomných.
Ke striptérovi mě zase nalákal Blair, který přiběhl do zadní místnosti se slovy: "Miláčku, tady jsi! Tak tady hezky zůstaň, to je v pořádku, tady ti nic neuteče." Znám ho a bylo mi jasné, že se něco děje. Absence ženského osazenstva místnosti mě vyvedla z míry, a tak už jsem běžela dopředu. Udělala jsem dobře - o nic jsem nepřišla a viděla maximum. Striptér byl opravdu pěknýa prostě profík.

Foto fotila San.

Postupem večera lidé začali odpadávat. A to doslova. Kde kdo dřímal v sedě, ve stoje a kde se namanulo. Bylo možno shlédnout bok po boku mnoho očekávaných i neočekávaných dvojic. Někteří si prožili alkoholové peklo na místě, jiní po cestě, další až doma. I já se v jedné chvíli začala rozverně uculovat a úspěšně motat z vína a nepraktických lodiček. K jídlu už ale v tu dobu nebylo nic, jen zelenina. Údajně výborné maso jsem nějak ani nezahlédla. A tak mi nezbylo, než jít alkohol a únavu vytancovat.
Taneční orgie byly jednou z těch nej částí večera. Díky mým tanečním partnerům a partnerkám za společnost a DJovi za hudbu!
A pak zase kolotoč diskusí a už jen náhlý odchod k ránu...

Foto fotila San.

Odchod:
Lord nás hnal k nějakému domu, který nám chtěl ukázat. Pak nás hnal k metru, které nejelo. Nakonec nás hnát přestal - nevěděl, jak se k sobě domů dostat. Byla mi zima a měla jsem hlad. Budji se Staříkem nás naštěstí úspěšně navigovali podle svých telefonů. V šalině (pardon, tramvaji) se mi udělalo špatně - jela jsem pozadu. Navíc byla nehorázně pomalá: "Tramvaj srazila ovci a oni teď hledají baču..." Z šaliny mě po dlouhé chůzi v mrazu navedli do absolutně promrzlého autobusu. Ten už nás naštěstí zavezl do divočiny k Lordovu obydlí. Ještěže Albi/Thal s Lordem jsou maniakálně pohostinní, a tak mě před spaním nakrmili a smazali tak splín z předešlých útrap.

Foto fotila San.

Afterparty:
Probudil nás Budjíkův telefonický rozhovor s Damem v němž mu oznamoval, že se na procházku po výstavách necítí, že mu se Staříkem líbí, kde jsou. I když v divočině, maniakální pohostinnost se jim zamlouvala. Po výborné snídani (hromada párečků) jsme se usadili u PS3 a hromadně se bavili u Tekkenu a Mortal Kombat vs. DC Universe. Což jsme proložili výborným obědem na etapy.
Sotva však dorazila San na plánovanou afterparty, kluci se rozhodli zvednout kotvy. Musela jsem udělat smutné oči na Blaira, abychom zůstali. Byla jsem úspěšná. Rozloučili jsme se tedy s Budjim, Damem a Staříkem a pokračovali v pohodových radovánkách. Albi/Thal udělala hromadu palačinek. Blair a Lord probírali mužské záležitosti u Assassin's Creed, já, San a Albi/Thal ženské u palačinek.
Večer se přecejen afterparty podařila. Navzdory tomu, že Padmé pracovala, Dave se pozapomněl a Kirana s Veni také. Těch objevů na které jsme během večer přišli! Proč Lordovi upadlo dřevo na záchodě... Jak vypadá neasexuaální pyžamo... Co dělá buritos s Blairovým zažívacím ústrojím... Že Albi potřebuje do postele ještě tanečníka... A já hlavně zjistila, jak je Lord zlý - pomlouval mé pyžámko, neustále mi říkal Bossmane, jeho hlas bylo to jediné, co jsem při usínání slyšela, a kdo ví, o jakých jeho zákeřnostech ještě nevím. ;) Ale byl to fajn večer, škoda že jsem byla tak unavená.

Foto fotila San.

Závěr:
Byl to úžasný víkend!
Díky Albi/Thal, Blairovi, Budjimu, Damovi, Lordovi, San a Staříkovi za skvělou společnost mimo párty!
Díky Albi/Thal a Lordovi za skvělou pohostinnost a za nocleh!
A hlavně díky Padmé a Xyll za uspořádání téhle vynikající oslavy, která nás všechny zavedla do Prahy! Ještě jednou všechno nejlepší dámy!

Foto fotila San.

Víkendová statistika

Viděno fialových lampiček při příjezdu: 0
Setkání se starým známým: 1
Zažito typických B+L(b) momentů: 4
Vypito skleniček alkoholických nápojů: 2 + 2 panáky (slabota)
Míra přecpání: zprvu vůbec, pak akorát, později příšerně
Slyšeno karaoke songů: mraky (cool!!!)
Odzpíváno karaoke songů: 0
Naučeno karetních her: 1
Zlo s houbičkami: úspěšně splněn tutorial

Na skok na FFS, jen tak si zavzpomínat

Na FFS běžně nejezdím. Program pro mou osobu nebývá to pravé ořechové, a většinou šetřím finance na Koprcon. Sovogovu vzpomínkovému SW programu se ale nedalo odolat, a tak se Blair vytasil s geniálním nápadem přejet v pátek z Brna do Slavonic a odtud v sobotu s Tom-miem a jeho Esínkou do Chotěboře. Ještě jsme stihli nalákat na akci i San, která dorazila po vlastní ose z Prahy.

Jela jsem s jasným cílem: navštívit dvě, možná čtyři přednášky, slavnostní večer, domluvit jednu aktivitu a zařádit na diskotéce. Kvůli první přednášce jsme vyjížděli už o půl osmé ráno. Blairovi a Tom-miemu se to původně moc nelíbilo, ale ve finále mi za to poděkovali, protože být na FFS jen na odpoledne by nebylo ono.

Chotěboř nás přivítala rozkopanými ulicemi a příšernou zimou. Toužebně jsem vzpomínala na letní FF. Nic nenasvědčovalo tomu, že tohle bude podobné. Naštěstí bylo. Ta správná atmosféra nás zavalila v okamžiku vstupu do prostoru KD baru. U jednoho ze stolů už nás čekala San nad hrnkem kafe a pozdní snídaní, vedle ní tradičně Tess, která je vždy nějakou záhadou mezi prvními lidmi, které na conu potkám, a opodál Johanson, aby si mohl Blair hned po příchodu sáhnout na Trekkieho. Pochyby tedy byly rozprášeny hned na úvod, navozena výborná nálada, a tak jsem se San vyrazila na první přednášku - Blair a Tom-mie jako obvykle bleskurychle zmizeli ke konzolím.

Před prvním příchodem do SW místnosti jsem v duchu tipovala, kteří fani přijedou. Z 90% jsem se trefila, což v praxi znamená, že dorazilo solidní zdravé jádro fandomu. Ve SW místnosti i mimo ni byla tedy prostě úžasná, trochu sentimentální a přesto vysmátá atmosféra.

Annaud a Padmé byly tradičně skvělé. Konečně jsem viděla své první vystoupení v TV, na premiéře EIII, a zabrečela si smíchy. Nevím, u kterého videa to bylo, ale slzela jsem, na mou duši. Po tomto skvělém startu v podobě lepších i horších televizních reportáží jsem měla příležitost se přivítat se Sovogem, Dortem, Padmé, Annaud, Invi a kdo ví kým vším ještě, kdo se tam zrovna nachomýtl. Na radu Padmé jsme se San šly oslintat Anakina u obchodu se sběratelskými hračičkami, vyjádřit obdiv nad tričky a lítost nad prázdnými peněženkami a vydaly se na tradiční conové zevlování. Byly doby, kdy jsem chvíle bezcílného bloudění po conu nesnášela a považovala za nudnou část conu. Však jsem coby newbie ze SW místnosti téměř nevylezla. Teď mám toto zevlování nejradši – kolik lidí člověk potká a co zajímavého prodiskutuje! Problém je, že tak nějak dřív nebo později dozevluji do některého z barů.

Dostala jsem se tedy zpět do KD. A odtud ven až kvůli obědu. Ten byl sice výborný, ale kdyby se na něj nemuselo hodinu čekat. Naštěstí jsem měla výbornou společnost. V dobu, kdy jsem přicházela z oběda, se začali probouzet ti, kteří na FFS trávili více dní. A tak následovalo další kolo zdravení se, vítání a překvapených "Jé, vy jste dojeli! Kdy?"

Potencionální další dvě přednášky, které jsem chtěla poctít svou účastí: E-wanovu Hudbu ve SW a Tessin Fenomén SW na českém internetu jsem proseděla ve Vočích s Treworem, San a Tom-miem. Chvíli i s Padmé, chvíli i s Blairem, chvíli i s Damem, zkrátka, kdo se zrovna objevil. A tak jsme začali poměrně brzy pít, napsali pár statusů na Facebook, zapili našeho odpadlého kamaráda, a odmítli Sovogovu nabídku jít si zasoutěžit. Rozseděli jsme se zkrátka až moc dobře.

Kousek soupeření týmů jsem nicméně viděla a opět mi to přineslo úsměvné vzpomínky na jedno mé soutěžení - kterak jsme patlali X-Wing ze špejlí a kterak jsem se, tuším, chudákovi Treworovi téměř posadila na hlavu při tvorbě X-Wingu pro změnu z lidských těl. No, na dražbu jsem nezůstala, mazala jsem se posilnit do Vočí a navléci do jediského kostýmu. Díky San za pomoc! Bez ní bych to nezvládla - obléci se do té věci je, kdo ví proč, složitější a složitější. Asi jsem vyšla ze cviku. Namohla jsem si sval na ruce, zasprintovala si k autu pro zapomenutý pásek a boty a obdržela od jednoho z našich zahraničních Imperiálů pobavené označení za Potterovce. Ale to vše za to stálo. Po dlouhé době se mě totiž zmocnil ten zvláštní nadšený pocit z nošení kostýmu a to už se mi hodnou chvíli nestalo.

Další přednáška dua Padmé + Annaud byla opět, jak jinak než perfektní. Když jsem viděla, kdy poprvé jsme na sebe se San navlékly jediské pláště, začala jsem mít pocit, že jsme tak trochu stálý inventář fandomu. Vždycky někde v pozadí, ale stále tam. Tento pocit se stal intenzivnějším během slavnostního večera, kdy byli za zásluhy oceňováni mnozí fani (asi u tří jmen jsem sice nechápala, ale takové věci jsou vždycky trochu subjektivní). Bylo zajímavé vidět, kolik mladších a hubenějších bratrů mělo na akcích pánské osazenstvo, pro jakou barvu vlasů se zrovna rozhodla San a Annaud, a jak Tess zůstávala pořád stejná. Bylo to zajímavé, zábavné, a nakonec i dojemné (ocenění Sovoga se opravdu povedlo).

Na diskotéku jsem se strašně těšila. Bohužel jsem si ji ve finále moc neužila. Ale za to jsem si mohla sama - nejprve mě bolely nohy, pak hlava, a nakonec jsem si ji znepříjemnila vlastními poťouchlými starostmi. Vynahradím si to na Koprconu. Přesto, i když jsem byla převážně jen posluchač, Trewore, jako vždy výborné!!! Nápad se svítícími tyčinkami geniální, dam v čepici prostě neodolatelný a taneční kreace všech přítomných bezchybné!

Nejnepříjemnější část dne bylo asi večerní intermezzo, kdy jsme šli ubytovat Tom-mieho. Původně i mě a San, ovšem během řešení vychladlé místnosti, se nám přestalo chtít spát. A tak jsme uložili Tom-mieho k sousedům, kteří zatopeno měli, a vyrazili jsme zpět do KD pobavit se s přáteli již mírně poznamenanými trošku šmuzig večerem. Je krásné, když se lidé umí dobře bavit.

Myslím, že tento den na FFS byl jeden z těch nejlepších dnů strávených na conu. Možná proto, že jsem do něj musela vměstnat všechny aktivity, na které mám běžně celý víkend či dokonce týden. Byla to taková ochutnávka před Koprconem, na který se teď nehorázně těším. Bylo to příjemné, zábavné a krásným způsobem sentimentální. Díky všem zúčastněným!

Festival fantazie 2009

Report není a těžko říct, zda bude. Je rozepsán a připraven, ale takových už bylo... Takže aspoň fotečky z našeho foťáčku. Najdete je v mých albech na Facebooku, a "nefacebookaři" tady na Picasa. Komentáře jsou víceméně stejné, takže o nic nepřijdete.

Mé první brusle

Stejně tak jako všichni ostatní, i já si užívám zimních radovánek, potažmo sportů. Přestože s mou drahou polovičkou rádi posedáváme u našich notebooků, koukáme na nějaký ten film, prostě zdržujeme se v teple vyhřátého domova, občas nás postihne záchvat hyperaktivity.

Onen záchvat hyparaktivity se tentokrát týkal bruslí. Už loni mě Blair strašil nápadem jít v Brně bruslit, ale k ničemu nedošlo. Letos změnil slova v činy. Dovezl své brusle do Brna (aby je následující víkend zase vezl zpět do Slavičína) a přiměl mě překonat svou nechuť k nakupování věcí, jež se musí zkoušet, a pořídil mi mé první brusle (nepočítám-li in-line). Ano, ve dvaadvaceti letech mám své první brusle!!!

Jsou mé první, ale na bruslích jsem stála asi tak potřetí v životě. Bylo to v sobotu v poledne, 17. ledna, na kluzišti/hokejbalovém hřišti ve Slavičíně...

Obula jsem se, navlékla tkaničky, zavázala. Prohlédla jsem si svou nožku v brusli velikosti 34: A na tomhle se mám udržet? Vždyť i ty dvě holčičky opouštějící prostor mají brusle větší než já! Nadechla jsem se, stáhla krytky z osří a vrávoravě se brodila sněhem ke kluzišti. Naštěstí bylo prázdné. (Tak to vydrželo asi tak dalších pět minut, než se na scéně objevil malý všetečný chlapec, který se s námi chtěl kamarádit.) Vstoupila jsem na led. Zavrávorala a... Stála. Co teď? Na led vskočil Blair. V tu ránu jsem měla chuť brusle zkopnout. No to si snad dělá pr...?! Začal kroužit po kluzišti, a to rychlostí, která mi připadala skoro jako nadsvětelná. Mám dojem, že půjdu domů. Chvíli jsem ho nevěřícně pozorovala: Ten holomek se mi zase nepokrytě směje! A pak se rozhodla: Jdu na to. Pustila jsem se do prvních váhavých krůčků/posunů (za odborných rad onoho všetečného chlapce). V hlavě mi hučelo: Je to jako jízda na kole... Vybaví se ti to... To bude v pohodě... A ono skutečně. Blik-cvak. V zápětí zkušenosti z předešlých dvou pokusů bruslit, k nimž došlo asi tak před deseti lety, naskočily.

Shrnutí: došlo na jeden pád (naražený zadek, bok, ruka, rameno - žádné modřiny); umím se rozjet, umím zatočit, v případě nutnosti umím i zabrzdit; pokusy přešlapovat a překládat byly, ale je to příliš nebezpečné

Ponaučení: led ve Slavičíně je zatraceně tvrdý; zoubky jsou jen pro zlost (a na rozbití nosu); všeteční chlapečci jsou všude a maminky by je měly naučit mlčet

Následky: mírná bolest v rameni a v lýtku, zmrzlý nos, velký hlad

BTW: Po návratu jsem si trošku zdřímla a večer jsem pár hodinek hopkala na Wii DDR Hottest Party. Takže nejsem zase tak fyzicky zdechlá... ;)