Zkouškové... Znáte to protivné období, kdy se vám celý život smrskne do několika málo činností a z toho většina souvisí s plněním základních lidských potřeb a hromadou papírů a materiálů, jejichž obsah musíte dostat do hlavy? Kéž by vše záviselo na tom naučit se dané pojmy! Kdosi ale vymyslel i takové přednášky, jako je např. Úvod do studia literatury (anglické).
U nich je srdečně jedno, jak máte otlačený zadek od pravidelného sezení v obří vydýchané místnosti, kde, protože výkvět génia našeho státu, tedy univerzitní přednášející, se nedokáží vypořádat s technikou a obzvláště tou hračičkou, do níž se ve velkých místnostech mluví, nic neslyšíte. Protože i kdybyste slyšeli, bylo by vám to při zápočtové písemce na nic. Tento geniální předmět se totiž opírá o četbu. Jak jinak u literatury, že? Ale jakou! Stovky stránek nádherných teoretických textů rozebírajících nerozebíratelné a definic žánrů, které nelze definovat. Hlavní důležitost ovšem mají texty rozličné, neteoretické Othellem (přirozeně v originále) počínaje a Abbeyho Desert Solitaire konče.
Jelikož se vám do toho celý semestr přirozeně nechce, skončíte tak, že sháníte obsahy po všech čertech, jelikož již není v lidských silách to vše přečíst do testu, a snažíte si zapamatovat, k jaké oblasti co patří.
Dojde na lámání chleba. Vtipní přednášející kolem vás krouží jako supi a vy sedíte nad kusem zářivě bílého papíru, civíte na promítací plátno, kde svítí pět nádherných otázek. Donekonečna je pročítáte a přemýšlíte, které tři se vám hodí nejvíce, a na které tudíž odpovíte. Chtějí po vás odstavec, který má mít formu podobnou eseji (úvod, stať, závěr - zvláštní výmysl, že?), máte v něm hlavně dodržet téma a uvádět příklady z primární i sekundární literatury. Vteřinku se pozastavíte na tím, že ten materiál sakra nijak rozdělen nebyl a s nadechnutím se pouštíte do psaní. Doufáte, že to bude to, co po vás chtějí.
Po hodině papír odevzdáte dlouze popsaný. Máte pocit, že jste to zvládli. Vaše zarezlé mozkové závity se rozhýbaly a vy jste byli schopni vzpoměnout si na pár děl a příkladů, přidali jste vlastní verze pochopení textu a říkáte si, že máte na další půl rok pokoj.
Chyba. Za dva dny se u vašeho jména vystavuje krásné velké N orámované protivnou růžovou barvou. Několikrát na něj znovu a znovu koukáte - je tam stále. Nechápete to. Adrenalin vám začíná stoupat. Brzy už vztekle mlátíte do všeho, co vám přijde pod ruku a snažíte se objevit, kdy je náhradní termín. Vtipně již za týden. Nezbývá vám, než se do toho pustit znovu, ačkoli netušíte, jak a kudy, protože nevíte, co jste vlastně udělali špatně. A to ještě netušíte, že za dva dny vás sklátí chřipka.
Do opravného termínu 3 dny. Tělesná teplota něco přes 38°. Ležíte v posteli, nemůžete dýchat, ani se hnout, jak vás vše bolí. Děkujete za geniální vynález notebooku který je k použití i mezi peřinami, ovšem v nejmenší si nedokážete představit, jak v takovém stavu přežijete několikahodinovou cestu z domova autobusem na onu zkoušku.
Den do zkoušky. Při pohledu z okna vidíte pro letošní zimu nezvyklý úkaz - z nebe padá to bílé cosi. A proklatě hustě. Je vám ještě víc špatně, než vám bylo. Odpoledne byste měli sednout do autobusu a jet do oné jihomoravské metropole, kde se nachází ústav, který navštěvujete. Připadá vám to jako sci-fi. Dostavuje se ale spásný nápad. Není váš, ale vašeho milého tatínka. Obětuje se a vezme si kvůli vám dovolenou, aby vás odvezl čistě jen na zkoušku a pak zase hned zpátky. Pohodlně, vytápěným autíčkem na zimních pneumatikách a se sněžnými řetězy v kufru. Jste v sedmém nebi a literatura je náhle snadněji pochopitelná.
Ráno před zkouškou. Rádia a televize na vás chrlí informace o sněhových kalamitách a jednotlivých zácpách. Chřipka začala konečně ustupovat, takže by vám bylo lépe. Tyto zprávy vás ale nikterak nepovzbudí a zapříčiňují opětovné zhoršení vašeho zdravotního stavu. V deset hodin dopoledne sedáte do auta. To bílé cosi nepřestává padat a vy doufáte, že do půl druhé dojedete k cíli.
Cesta ubíhá pomalu. Ta bílá studená hmota je všude a i když jinak autu problémy nepůsobí, šíleně jej zpomaluje. Snažíte se dostat do hlavy poslední informace a pokoušíte se nemyslet na to, jaká je vaše rychlost.
Jedna hodina odpoledne. Jste u cíle!!! Samou radostí zapomínáte, jak vám je špatně a že máte býr nervózní. Za hlasitého kašlání usedáte a začínáte psát. Tentokrát pro vás není problém vybrat si tři otázky. Připadají vám příznivěji položené. Okolí si to, dle šumu nevole, nemyslí. Píšete píšete a píšete. Házíte na papír příklady, snažíte se napsat správné autory ke správným knížkám a odevzdáváte papír s naprosto stejným optimistickým pocitem jako poprvé.
Cesta zpět je stejně pomalá jako cesta tam. Její délka má ovšem jeden velký klad. Než se po příjezdu domů vzpamatujete, znovu nedopujete prášky proti chřipce, najíte se a usadíte se u PC, aktivní přednášející už stačí opravit první testy. Váš je mezi nimi. Nazdařbůh se podíváte na výsledky, kdyby náhodou a vidíte...
Krásné zelené Z!
