Ne, nebudu se tu zabývat náboženskou otázkou. Víte, že jsou Vánoce, že? Takže tohle spojení jste jistě již slyšeli z mnoha koutů... I mě, navzdory všem těm esejům, co musím napsat, chytla vánoční nálada. A to díky dalšímu kulturnímu zážitku o který se s vámi hodlám podělit.
Dnes v podvečer jsem se pořádně teple navlékla (rozuměj silonky, kalhoty, tři trika, dvoje ponožky, čepice, šála, bunda, rukavice a podobné nezbytnosti) a vyrazila s rodinkou (tedy... bratr vyrazil o hodinu dříve) do slavonického (to je to město, kde mám trvalé bydliště) kostela Nanebevzetí Panny Marie (máme tam dokonce tři kostely) na vánoční koncert (žádné orchestry a známí skladatelé jasné - místní dětské sbory chápete?). Téměř dvě hodiny jsem tedy strávila ve vymrzlém kostele spolu s asi polovinou slavonického obyvatelstva a stejně jako oni se snažila dohlédnout na účinkující (malé caparty s průměrnou výškou asi tak metr, a to navíc přes nadšeně fotící tatínky - chápete nemožnost toho počínání?).
foto: má maličkost pomocí své NokieCaparti (od 4 do 6 let)byli sladcí. Neumrzli, nestyděli se, roztomile se řehtali a šlo jim to. Zpívali česky.
Starší děti (cca 7-9 let)nebyly sladké. Byly fajn. Šlo jim to také, ale některé už dělaly blbiny. Zpívaly česky.
Paní z Rakouska. Nechytla jsem jméno. Pravděpodobně i nějakou tu operu zpívá, protože ten hlas... Typický, sytý, vyzpívaný... Dostali jsme se do vyšších sfér - Bach a pak Vivaldi. Dále jedna koleda německy (ať si kdo chce co chce říká o mé zaujatosti a nenávisti k němčině, ten jazyk zkrátka není vhodný pro zpěv - je absolutně nemelodický!). Jedna píseň anglicky (můj anglistický sluch trpěl obzvláště při neustále opakovaném [falou] - a to to měla být, předpokládám, profesionálka, která by si na tohle měla dávat pozor - i sólistky staršího sboru na tom v tomto směru byly lépe).
Paní učitelka od capartů. Překvapila mě - nečekala bych, že se v ní skrývá takový úžasný hlas. Opět Vivaldi. Obě dvě paní v kombinaci... Úžasné.
Starší sbor (cca 9-16 let). Konečně došlo na pořádný sborový zpěv. Šlo jim to. Měli nádherné žluté a modré šály (taky bych takovou chtěla i když bych ji nenosila). Zpívali latinsky, česky, anglicky. Zpívali anglicky rádi (ale jen sólistky uměly anglicky vyslovovat - co bych dala za to, kdybych jim všem ostatním mohla strčit do pusy horkou bramboru a mlátit je do zad aby se naučili přídechy). Ale jinak zpívali krásně. Jednu píseň jsem dokonce kdysi ve sboru z téže umělecké školy zpívala taky (zjištění jak moc si ji ještě pamatuji - latinsky a celou - bylo děsivé)
Víte... Moc často ven u nás nechodím (rozuměj jak mezi lidi, tak na takovéto "městské" akce). Víte proč? Třeba kvůli ukecanému obyvatelstvu, které si stěžuje na to, že nezpívají "White Christmas" česky, když je to české. Kvůli obyvatelstvu, které si neumí vypnout mobilní telefon ani v kostele. Kvůli obyvatelstvu, které klidně výská, jásá a řve v kostele (nejsem věřící, ale cítila jsem se příšerně jen proto, že tam sedím v čepici - ale kdybych ji sundala umrzly by mi a odpadly uši). Kvůli obyvatelstvu, které rádo drbe a nezklapne ani když hrají Bacha či Vivaldiho.
Víte... Nesnáším "amerikanizaci". Nesnáším to, jak se sem dostávají západní zvyky a vytlačují ty české. Nesnáším míchání angloamerické kultury s naší, přestože studuji anglistiku a mám ráda obě. Nesnáším, když obchodníci a média pletou hlavu českým dětem, kterým doma rodiče vyprávějí o tom, jak jim dárky přinese malý Ježíšek, usilovným ukazováním Santy Clause. A když jsem kdysi viděla Sestru v akci, říkala jsem si, že se tohle v českém kostele ani stát nemůže. Hmmm... Nezpívaly jeptišky, ale onen starší sbor. "Happy day" a tancující sbor byl opravdu silný zážitek. Jen ne v kladném smyslu. Možná jsem konzervativnější, než jsem si myslela, ale opravdu mi to vadilo.
Ačkoli to vypadá, že se mi na vánočním koncertě vůbec nelíbilo, mrzla jsem, potřebovala na záchod a nadávala na angličtinu a němčinu, tak je to právě naopak. Líbilo se mi tam moc. Víc než jsem čekala. Byl to krásný zážitek a opravdu jsem si to užila. Kdybych se na to nepodívala i trošku kritickým okem, byla by to nuda. Bylo to zkrátka naprosto úžasně vánoční. Něco, co jsem už dlouho nezažila.
Dobře, přiznávám, že nejzábavnější byl závěr, kdy se většina osazenstva kostela, která s sebou neměla děti, přesunula ze svatostánku rovnou do několika místních otevřených hospůdek na svařené víno či grog. I já nebyla výjimkou (za dozoru rodičů). Večer tímto ale neskončil. Nastal totiž čas rozdávání betlémského světýlka místními skauty (po dlouhé řádce let jsem se jej neúčastnila jako všem svíčky zapalující aktér) a tudíž i tradiční živý betlém. Zkrátka i když ne všechny věci jsou krásně vánočně romantické a přesně takové, jaké bychom je chtěli mít, jsou zkrátka tradiční, vánoční, milé a stojí za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat