Mobilmánie

užitý obrázek je z webu www.dualsim.cz

Pořídila jsem si novou hračku pro telefonování. Krom toho, že jsem přišla na to, jakou úžasnou mezeru má náš trh s mobilními telefony (pokud chcete telefon, na kterém byste zprovoznili dvě simkarty najednou, vybírat si moc nemůžete) jsem se také zamýšlela nad tím, jak krásně zbytečná vymoženost to je.

Znáte to... Vlezete do šaliny, posadíte se nebo se pořádně uchytíte, a už kontrolujete, zda vás někdo nesháněl. A tak to dělají všichni. Důchodcům řvou telefony sotva nastoupí, mladící překlikávají hudbu, kterou si pouští do uší, slečny tahají telefony rovnou dva, školáčci s taškou na zádech větší než oni sami nastupují už s přístrojem u ucha a živitelé rodin si vždy zrovna v šalině vzpomenou, že by ten přístroj mohli zapnout. Někdy tohle všechno opravdu příšerně ruší a obtěžuje.

Ruku na srdce. Kolikrát zvedáte telefon s tím, že jste rádi že zvoní? Většinou zvonící telefon znamená to, že po vás někdo něco bude chtít. Znamená komplikace, starosti, změnu plánů. Tak proč ho vlastně nosíme? Proč chceme být pořád dostupní? Ať se podíváte kamkoli, uvidíte lidi s mobilem u ucha, s handsfree a nebo datlujícího SMS. Je to všude. A bude/může být hůř.

Mám přístroj s velkým barevným dotykovým displejem na dvě simkarty, s foťákem, kamerou, přehrávačem hudby i diktafonem. SMS, MMS, WAP, mail, PDA reader a kdo ví co ještě. Co z toho ale skutečně využiji? Asi tak třetinu funkcí. To jsem ještě slabý odvar. Znám spoustu lidí, jejichž komunikátory dokáží neuvěřitelné věci. Navíc jsem osoba milující sci-fi, tudíž by mi tyto vymoženosti techniky měly být blízké. Jsou mi blízké a jejich používání mi není cizí. Ale to mi nezabrání v tom vidět, že spoustu z nich vlastně tak zcela nepotřebujeme a nejsou nic víc, než jen rozmarem.

Je úžasné, jak se za pár let nároky lidí změnily, od pouhé potřeby být dostupný, být v kontaktu k potřebě mít něco s čím zachytit současné události, přehrát si oblíbenou skladbu, přečíst si knihu, zaznamenat datum schůzky... Jsme tak krásně zmlsaní technikou.

Tak schválně, jak jste na tom vy, přátelé? Jaké přístroje vám říkají pane a jak moc toho co umí využíváte? ;)

Jak hluboko jsem klesla... Aneb High School Musical

Sice už o tomhle něco málo psalo mé věrné dvojče San, ale vzhledem k tomu, že její web se odporoučel do křemíkového nebe, budu neoriginální a vypůjčím si toto téma.Kdo neví nebo má problémy si vzpomenout, mám na mysli zprávu plnou výkřiků o tom, kterak ji pronásleduje jistý Zac Efron.

Takže… Tehdy jsem netušila kdo to je. Po jejím článku už tušila a od srdce jsem se tomu zasmála. Nechápala jsem totiž, jak ji nějaký film pro puberťáky a jejich idol mohl rozhodit. Úsměv mi ztuhl na rtech v jeden osudný den, kdy jsem s milým Zacem měla tu čest…

Předat jí dárky, utěšit ji a ještě naposledy se ujistit, že s námi následující den nehodlá odjet slavit příchod nového roku. Pustila televizi. Naučila jsem ji nahrávat na DVD rekordéru. Nechala televizi puštěnou. Asi posté kolem Vánoc dávali Muzikál ze střední (High School Musical). S otevřenými ústy jsem zírala na obrazovku. Stejně tak můj přítel. San se jen smála a vykládala nám hrubý děj.

V životě jsem neviděla tolik klišé vedle sebe! V životě jsem neviděla něco, co by tolik kopírovalo Pomádu! V životě jsem neviděla nic co by se tomu byť jen trochu přiblížilo. Tento kousek je opravdu unikát. Herci odporně sladcí, hezcí, přehrávající a hlavně mladí. Davové tanečky vládnou. Zamilované kukuče jsou hned v závěsu. A ta klišé… Jen jsem kroutila hlavou, vzývala boha a všechny svaté a většinou to prostě jen s ústy dokořán sledovala.

Větší zděšení následovalo, když přítel začal odříkávat, co se stane dál (aniž by to viděl). Ještě větší, když si přítel začal zpívat (a to to předtím nikdy neslyšel). Ta správná panika přišla o pár týdnů později, když přítel stáhnul nejen první díl, ale i díl druhý. V té době už si vytrvale pobrukoval songy z těchto snímků.

Pak přišel můj pád. Slabá chvilka, kdy jsem svolila a rozhodla jsem se na zbytek prvního dílu (u San jsme viděli jen část) dodívat. Druhý den následoval druhý díl. Katastrofa. Jsem ztracena. Ponížena. Zmatena. Zvláštní... Herci jsou mi odporní. Vidím, jak je to hrozné... Přesto jsem to viděla celé. A pak znovu jednotlivé pěvecké výstupy. Poté soundtracky permanentně uvízly na mém MP3 přehrávači. Nechápu. Jsem otřesena. Mám to svým způsobem ráda!!!

Pokud jste sebevrazi nebo nenapravitelní zvědavci, prosím… Na youtube je to téměř celé. Tohle se zkrátka hned tak nevidí. Možná jsem zaspala dobu, kdy to bylo aktuální a dorost to „žral“, ale… Co na tom záleží? Chcete přímou ochutnávku? Tak tedy…


Suverénně nejhorší výstup, ačkoli skladbu mám asi nejradši. Mimochodem, ten chlapec ve filmech nezpívá sám. Údajně mu bylo pomáháno jiným zpěvákem s výškami. Podle jednoho videa z natáčení, co jsem shlédla, je můj názor takový, že hoch neumí zpívat vůbec. Tady je vidět, že neumí ani tancovat. Navíc, ať se pobavíte, mé asociace při sledování tohohle: Patrick Swayze, Blair.


Suverénně nejhorší píseň a… Ten výstup je také hodně strašný.