tag:blogger.com,1999:blog-5043094442401206972024-02-21T02:56:53.442+01:00 Osobní rybníček té co NENÍ gungan<center>aneb... neutopte se.</center>Unknownnoreply@blogger.comBlogger26125tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-49530216342125082732014-02-09T21:39:00.002+01:002014-02-09T21:52:19.304+01:00PragoFFest 2014 - definitivně tak trošku jiný con než jsme si my dlouholetí scifisté a fantasté zvykli<style type="text/css">P { margin-bottom: 0.08in; }</style>
<br />
<div style="margin-bottom: 0in;">
<div style="text-align: justify;">
<i>Po dlouhé době mám chuť něco
sepsat, takže to vypadá, že trošku oživím svůj několik let mrtvý blog. A o čem že bude můj opus? No, jak jinak, než o
nějaké té akci, kam jsem zavítala - tedy PragoFFestu 2014. </i>Ovšem
nečekejte tradiční report, ani kdo ví jaké hodnocení programu,
protože jako vždy jsem toho z programu moc nezvládla a má činnost
spočívala poměrně jednotvárně v korzování po spodním patře,
focení a podávání informací u Rebel Legion - Lion Base stolečku. Nicméně v mé
hlavě uvízlo pár postřehů a poznatků, které bych ráda
vypustila do éteru.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0in;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0in;">
<div style="text-align: justify;">
S <b>prvním poznatkem</b> už jsem se svěřila na twitteru:</div>
<blockquote class="twitter-tweet" lang="cs">
<div style="text-align: justify;">
Vlastíkovo auto má alergii na trojkombo Praha+únor+Řehánek. Když jedeme v únoru do Prahy a vezmeme s sebou Juru či Martina, něco se podělá.</div>
<div style="text-align: justify;">
— Míša aka Bossi (@bossinassatko) <a href="https://twitter.com/bossinassatko/statuses/429510179714269184">February 1, 2014</a></div>
</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
Což v překladu znamená, že každoročně je pro nás <b>cesta </b>na PragoFFest velkým adrenalinovým dobrodružstvím. Předloni nám nejelo topení, letos nám bez jakékoli signalizace došel benzín, přičemž jsme samozřejmě neměli ani kanistr. Ten jsme pár minut předtím, při nakládání, prozaicky zanechali doma. Každopádně stalo se to ještě v Brně, takže jsme měli POUZE zpoždění. Ovšem ta pravá show přišla po cestě zpátky, kdy jsme odhalili skutečnou příčinu ranní absence signalizace a následného rapidního úbytku benzínu. Na dálnici, přesněji za hrozného fičáku asi v jedenáct v noci na Vysočině, naše auto začalo ztrácelo otáčky a my byli rádi, že jsme jen tak tak doskákali na benzínku. Tam nás čekalo překvapení v podobě prasklé hadičky přívodu benzínu. V duchu skautského hesla Buď připraven! jsem tedy vytáhla z batůžku svůj křivák a kluci v mrazivém vichru hadičku zařízli, znovu přitáhli a jelo se dál. Každopádně...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><u>Poučení pro další léta: jet radši Student Agency a nebo vůbec. ;)</u></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Druhý poznatek</b> se týká již samotného PragoFFestu. Mladí lumíci... hmph... omlouvám se... <b>Minecraft fanoušci </b>zatraceně hodně mění tvář celého conu. Je třeba si rázem zvyknout na fronty, přelidněný prostor a pro conařského veterána nevšední dotazy. A vlastně celkově jiný přístup. Nutno ale říct, že ačkoli tu vypichuji, zejména pro ostřílené conaře, vtipné aspekty jejich přítomnosti, vidím v tom množství nových mladých lidí velké pozitivum a rozhodně nejde o výsměch či zlehčování. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<ul>
<li>Za prvé... V podstatě nám "zaplatí con". Respektive zajistí, že se budeme mít kde sejít a pokecat o scifi a fantasy i za rok. Je jich prostě hafo... Chtějí být baveni a jsou za to ochotni platit. Mnohem více než my. </li>
<li>Za druhé... Jsou paf z našich Star Wars kostýmů a našich propriet. Takový zájem o naši činnost, naše doplňky a fotky s námi nezažíváme na žádném českém conu (něco podobného v Čechách vídáme leda na velkých veletrzích nebo dnech dětí). </li>
<li>A za třetí... Je s nimi zábava - jsou zkrátka zdrojem mnoha nových vtipných situací. Jako třeba jejich překvapené výrazy, když se na mě ksichtí a mávají mi rukama před Jawí maskou a ptají se, jestli jsem figurína, a já jim odpovím. Nebo když zmateně bloudí kolem a hledají záchody, či jídlo, případně zvažují, zda mohou vyjít ven, protože co kdyby pak už nebyli vpuštěni dovnitř? To mi přišlo hodně vtipné. Ale nejsem škodolibá, a tak jsem zkrátka několikrát zafungovala jako chodící informační budka: "Záchody jsou hned támhle za tou plentou." "Ano, ven můžete, pokud máte vstupenku, dovnitř vás zase pustí." "Na jídlo můžete jít támhle, pití mívají i v mezipatře, kde nebývá taková fronta." atd. atd. Kde jsou ty časy, kdy jsem byla taky mladý zmatený newbie? I když rozhodně ne tak mladý a asi ne tolikzmatený... ;)</li>
</ul>
<i><u>Poučení pro příští léta: Chovat se skutečně jako figurína po celou dobu a nebo nějakým způsobem tyto návštěvníky nejdřív přimět číst informační brožurky. ;)</u></i><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Třetí poznatek...</b> Ať dělám co dělám, já se prostě na nějaký ten <b>program </b>nedokážu dostat. Na každý con, zejména ze série FF, jedu z předsevzetím, že se opravdu zajdu podívat i na nějaké jiné přednášky, než moje nebo Blairovy. Vždycky to dopadne stejně. Vždycky se někde s někým "chytnu za pysk". Nebo někomu vysvětluju, jak funguje saber, jak se dělá přilba, jaký kostým šiju a jak na to... A nebo zkrátka zapomenu. Takže zase nic. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><u>Předsevzetí pro příště a na letní FF: Po cestě na přednášky se nikde nezastavovat ať se děje co se děje a to skóre zase trošku dorovnat.</u></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Čtvrtý poznatek </b>se týká ostatních <b>cosplayerů a kostýmářů</b>. Byla jsem odhodlána si jednou konečně nafotit ostatní kostýmy a jejich majitele, protože kostýmů je na českých conech čím dál víc čím dál lepší kvality. Jenže! V kostýmu Jawy se hodně blbě fotí. Než vyndám mobil/foťák, než sundám masku a rukavice... Tak... Nestihnu nic. Aspoň tu tedy chci ocenit tři kostýmy, co mi utkvěly v paměti a které bych si určitě vyfotila: <u>Lara Croft</u> z poslední Tomb Raider hry, <u>Melisandra</u> z Game of Thrones (z GoT bylo více kostýmů, které byly hodně fajn) a <u>Fili </u>z Hobita. Proč jen tyto tři? Kdybych tu měla vypisovat vše, bylo by to jen o kostýmech, což nechci. A hlavně by to chtělo ty fotky, protože bez nich jen pár lidí ví, o kom konkrétně píšu. No a taky bych mohla být nařčena z neobjektivity, protože bych byla nucena vyjmenovat půlku svých známých a kamarádů, vypsala bych hlavně Star Wars kostýmy, protože... Star Wars a kostýmářské Legie. No, však už asi chápete... Takže proto jen tihle tři - jednak mě opravdu zaujali a druhak je neznám. ;)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<i><u>A poučení ohledně kostýmů: Aspoň na chvíli si každý den vzít buď extrémně praktický a pohyblivý kostým nebo civil, abych si mohla odchytit a vyfotit vytipované cosplayery. ;)</u></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>A pátý poznatek...</b> Já tak zatraceně ráda jezdím na <b>české cony</b>! Stojí mě to majlant, ať už za cestu, noclehy, vstupné, stravování mimo domov apod. (i když pořád to nemá na to, co mě stojí cony v zahraničí) a programu si moc neužiju (ale můžu si za to sama), ale ti lidi a atmosféra zkrátka stojí za všechny prachy. Takže i kdyby si to auto vymýšlelo i příští rok, na PragoFFest stejně zase pojedu. Díky pořadatelům i těm skvělým lidem, co tam byli!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
P.S. Třeba tu časem bude mezi textem i nějaká ta fotečka, až se můj oblíbený fotograf Jekkyl, který rád podstupuje adrenalinové cesty našim autem právě proto, aby se mohl vyřádit s foťákem, a který vždycky dokáže vykouzlit nějakou tu fotku, kde vypadám dobře, prokouše tou hordou materiálu ve svém přístroji a fotky z PragoFFestu zpracuje a nechá mě je zneužít. ;)</div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-24235835758241995652011-02-08T19:23:00.004+01:002013-01-04T12:08:46.127+01:00Padmé's Mafia partyTak po dlooouhatánské době jsem se rozhodla sepsat své dojmy z akce, která byla už předem označena za akci roku. Ano, je sice počátek února, a tak se toto prohlášení může zdát přehnané, ale skutečně šlo od samého počátku o akci tak ojedinělého charakteru, že nějaký ten prim jistě bude mít. Minimálně ten počet přítomných kostýmovaných na "civilní" akci byl naprosto ojedinělý. Takže směle do toho a hezky od začátku.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash1/166882_1792677944750_1473690317_1953357_8233760_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash1/166882_1792677944750_1473690317_1953357_8233760_n.jpg" width="300" /></a></div>
<center>
<i>Foto fotil <a href="http://www.trik.cz/">Patrik</a>.</i></center>
<br />
<b></b><br />
<a name='more'></a><b> </b><br />
<b>Cesta:</b><br />
Skvadra ve složení Blair, Budji, Dam, Stařík mluví za vše. Velkolepý začátek akce, pět sardinek ve Staříkově autě. Staříkova jízda bez užití brzd, Budji pískající na lízátko, skrčenec Dam pravidelně podávající plechovky Coca Coly směrem k řidiči, nadšený a vtipkující Blair. Nezapadala jsem tam, ale bavila se. Kluci žádnou zábavu nezkazí. Největší grády to mělo v okamžiku, kdy jsme se za nadávek na adresu Lorda a Albi/Thal kodrcali zácpami na Anděl, bavili se Supovým obšírným telefonickým vysvětlováním, a na závěr udiveně komentovali divočinu, kam nás zavedla GPS jako k Lordovu místu pobytu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://a2.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/167177_1709578993263_1651761882_1630450_440481_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="http://a2.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/167177_1709578993263_1651761882_1630450_440481_n.jpg" width="400" /></a></div>
<center>
<i>Foto fotila <a href="http://sandra.lanczova.cz/">San</a>.</i></center>
<br />
<b>Příprava:</b><br />
Můj účes mě děsil už týden předem. Nicméně nakonec mám pocit, že já s Albi/Thal jsme byly přichystány a hlavně učesány rychleji, než pánové. Tolik gelu a laku jsem ještě použít neviděla. Dam: "Kdybych teď naběhl hlavou proti zdi, nic se mi nestane." Rovněž jsem byla vyvedena z omylu, že mé vlasy jsou nepoddajné - na Albiny/Thaleiny nemají - její "hřebíky" zkrotit do drdolů byl úkol pro vraha. Ale zvládla jsem to! A to úsilí stálo za to! Vyloupl se z nás všech neuvěřitelně švihácký spolek elegantních pánů a dam. Jen ten Lord vypadal úplně stejně jako vždycky.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://a8.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/hs076.snc6/168628_1709592673605_1651761882_1630516_1107600_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="http://a8.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/hs076.snc6/168628_1709592673605_1651761882_1630516_1107600_n.jpg" width="400" /></a></div>
<center>
<i>Foto fotila <a href="http://sandra.lanczova.cz/">San</a>.</i></center>
<br />
<b>Párty:</b><br />
Už v šalině (pardon, tramvaji) jsme potkali první známé - Jekkyla, Kiranu, San, Veni a Willa. Dle mého předpokladu jsme se téměř nepoznali. Po cestě ke klubu se k nám přidal Kouba - opět selhání z mé strany při jeho identifikaci - a že jich ještě následně bylo... <br />
V klubu nás čekala okouzlující hostitelka/oslavenkyně Padmé. Vyděsili jsme ji naším počtem, ale namačkali se na schodiště a do šatny, vyzunkli welcome drink "Na prohibici!", a hrnuli se korzovat po klubu a shánět něco alkoholičtějšího. Já tedy ještě začala hlasitě pořvávat "Míšo! Míšo!" ve snaze nalézt v chumlu Albi/Thal a po stejné "Míšo! Míšo!" odpovědi se převlékla a za její asistence doupravila.<br />
A pak už to jelo... Nejdřív pivko na žízeň, pak vínko po zbytek večer kvůli nezbytnému elegantnímu dojmu a snaze se neopít hned po prvních dvou hodinách. Jak vidno, zábava byla hned od začátku - hodnocení "kostýmů": "Já jsem rajda, ona je zpěvačka, a tahle je luxusní zpěvačka." Přesun od vchodu: "... Héj, tady vzadu je jídlo!" A průzkum zadní části klubu: "Tak tady je to hodně gay."<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/hs253.snc6/180097_1709582233344_1651761882_1630470_7805821_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/hs253.snc6/180097_1709582233344_1651761882_1630470_7805821_n.jpg" width="400" /></a></div>
<center>
<i>Foto fotila <a href="http://sandra.lanczova.cz/">San</a>.</i></center>
<br />
Počet lidí stoupal, ale málokdy jsem potkala někoho, koho bych neznala. Každopádně některé známé poznat bylo umění. Ani v nejdivočejším snu by mě nenapadlo, že s kostýmy to všichni vezmou tak vážně a opravdu všichni se objeví v neuvěřitelně stylových převlecích. To byl něco úžasného! <br />
Převleky, samé známé tváře a výborná a příjemná obsluha za barem vytvořila úžasnou atmosféru a já se ani na chvilku (od sedmi večer do čtyř do rána) nepřestala bavit. A kupodivu jsem ani nepřišla o ty nejdůležitější body programu, i když za to mohla spíše náhoda, než moje dochapřítomnost. <br />
Předávání darů jsem nemohla vynechat - našemu veledílu "Bezútěšná třicítka" udělali Blair s Lordem dle očekávání takovou představovačku, že jsme s Albi/Thal chtěly v tu chvíli být ještě menší, než jsme. Naštěstí kolemstojící neviděli, co se předává, a nevěděli že v tom máme prsty i my.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash1/167163_1709591873585_1651761882_1630511_5312294_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash1/167163_1709591873585_1651761882_1630511_5312294_n.jpg" width="400" /></a></div>
<center>
<i>Foto fotila <a href="http://sandra.lanczova.cz/">San</a>.</i></center>
<br />
Hromadné focení v kostýmech bylo cool - nějak jsem přišla ke zbrani, ani nevím jak, a došla k názoru, že příště si musím vzít nějakou tu bouchačku předem. A podvazky. Ty by byly také cool.<br />
Dorty jsem zahlédla koutkem oka, ale v přední části klubu bylo náhle nějak těsno, tak jsem se zdekovala do pozadí, a pak už se k dortům nějak nedostala ani vzadu. Ochutnala jsem jen kousek marcipánu z Lordova úlovku.<br />
K přepadení mě nalákal hluk a mohla jsem se potrhat smíchy nad nadšeným výkonům všech přítomných. <br />
Ke striptérovi mě zase nalákal Blair, který přiběhl do zadní místnosti se slovy: "Miláčku, tady jsi! Tak tady hezky zůstaň, to je v pořádku, tady ti nic neuteče." Znám ho a bylo mi jasné, že se něco děje. Absence ženského osazenstva místnosti mě vyvedla z míry, a tak už jsem běžela dopředu. Udělala jsem dobře - o nic jsem nepřišla a viděla maximum. Striptér byl opravdu pěknýa prostě profík.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/166655_1709603513876_1651761882_1630560_3153618_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/166655_1709603513876_1651761882_1630560_3153618_n.jpg" width="400" /></a></div>
<center>
<i>Foto fotila <a href="http://sandra.lanczova.cz/">San</a>.</i></center>
<br />
Postupem večera lidé začali odpadávat. A to doslova. Kde kdo dřímal v sedě, ve stoje a kde se namanulo. Bylo možno shlédnout bok po boku mnoho očekávaných i neočekávaných dvojic. Někteří si prožili alkoholové peklo na místě, jiní po cestě, další až doma. I já se v jedné chvíli začala rozverně uculovat a úspěšně motat z vína a nepraktických lodiček. K jídlu už ale v tu dobu nebylo nic, jen zelenina. Údajně výborné maso jsem nějak ani nezahlédla. A tak mi nezbylo, než jít alkohol a únavu vytancovat.<br />
Taneční orgie byly jednou z těch nej částí večera. Díky mým tanečním partnerům a partnerkám za společnost a DJovi za hudbu!<br />
A pak zase kolotoč diskusí a už jen náhlý odchod k ránu...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/168306_1709618354247_1651761882_1630622_2651943_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/168306_1709618354247_1651761882_1630622_2651943_n.jpg" width="400" /></a></div>
<center>
<i>Foto fotila <a href="http://sandra.lanczova.cz/">San</a>.</i></center>
<br />
<b>Odchod:</b><br />
Lord nás hnal k nějakému domu, který nám chtěl ukázat. Pak nás hnal k metru, které nejelo. Nakonec nás hnát přestal - nevěděl, jak se k sobě domů dostat. Byla mi zima a měla jsem hlad. Budji se Staříkem nás naštěstí úspěšně navigovali podle svých telefonů. V šalině (pardon, tramvaji) se mi udělalo špatně - jela jsem pozadu. Navíc byla nehorázně pomalá: "Tramvaj srazila ovci a oni teď hledají baču..." Z šaliny mě po dlouhé chůzi v mrazu navedli do absolutně promrzlého autobusu. Ten už nás naštěstí zavezl do divočiny k Lordovu obydlí. Ještěže Albi/Thal s Lordem jsou maniakálně pohostinní, a tak mě před spaním nakrmili a smazali tak splín z předešlých útrap. <br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/179450_1709613354122_1651761882_1630601_7349899_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/179450_1709613354122_1651761882_1630601_7349899_n.jpg" width="400" /></a></div>
<center>
<i>Foto fotila <a href="http://sandra.lanczova.cz/">San</a>.</i></center>
<br />
<b>Afterparty:</b><br />
Probudil nás Budjíkův telefonický rozhovor s Damem v němž mu oznamoval, že se na procházku po výstavách necítí, že mu se Staříkem líbí, kde jsou. I když v divočině, maniakální pohostinnost se jim zamlouvala. Po výborné snídani (hromada párečků) jsme se usadili u PS3 a hromadně se bavili u Tekkenu a Mortal Kombat vs. DC Universe. Což jsme proložili výborným obědem na etapy.<br />
Sotva však dorazila San na plánovanou afterparty, kluci se rozhodli zvednout kotvy. Musela jsem udělat smutné oči na Blaira, abychom zůstali. Byla jsem úspěšná. Rozloučili jsme se tedy s Budjim, Damem a Staříkem a pokračovali v pohodových radovánkách. Albi/Thal udělala hromadu palačinek. Blair a Lord probírali mužské záležitosti u Assassin's Creed, já, San a Albi/Thal ženské u palačinek. <br />
Večer se přecejen afterparty podařila. Navzdory tomu, že Padmé pracovala, Dave se pozapomněl a Kirana s Veni také. Těch objevů na které jsme během večer přišli! Proč Lordovi upadlo dřevo na záchodě... Jak vypadá neasexuaální pyžamo... Co dělá buritos s Blairovým zažívacím ústrojím... Že Albi potřebuje do postele ještě tanečníka... A já hlavně zjistila, jak je Lord zlý - pomlouval mé pyžámko, neustále mi říkal Bossmane, jeho hlas bylo to jediné, co jsem při usínání slyšela, a kdo ví, o jakých jeho zákeřnostech ještě nevím. ;) Ale byl to fajn večer, škoda že jsem byla tak unavená.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://a8.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/168659_1709584033389_1651761882_1630479_8154829_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="http://a8.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/168659_1709584033389_1651761882_1630479_8154829_n.jpg" width="400" /></a></div>
<center>
<i>Foto fotila <a href="http://sandra.lanczova.cz/">San</a>.</i></center>
<br />
<b>Závěr: </b><br />
Byl to úžasný víkend!<br />
Díky Albi/Thal, Blairovi, Budjimu, Damovi, Lordovi, San a Staříkovi za skvělou společnost mimo párty!<br />
Díky Albi/Thal a Lordovi za skvělou pohostinnost a za nocleh!<br />
A hlavně díky Padmé a Xyll za uspořádání téhle vynikající oslavy, která nás všechny zavedla do Prahy! Ještě jednou všechno nejlepší dámy!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/hs252.snc6/180088_1709593553627_1651761882_1630522_407925_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/hs252.snc6/180088_1709593553627_1651761882_1630522_407925_n.jpg" width="400" /></a></div>
<center>
<i>Foto fotila <a href="http://sandra.lanczova.cz/">San</a>.</i></center>
Unknownnoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-85005712409031237492010-03-17T19:39:00.002+01:002011-02-08T19:36:15.614+01:00Víkendová statistikaViděno fialových lampiček při příjezdu: 0<br />
Setkání se starým známým: 1<br />
Zažito typických B+L(b) momentů: 4<br />
Vypito skleniček alkoholických nápojů: 2 + 2 panáky (slabota)<br />
Míra přecpání: zprvu vůbec, pak akorát, později příšerně<br />
Slyšeno karaoke songů: mraky (cool!!!)<br />
Odzpíváno karaoke songů: 0<br />
Naučeno karetních her: 1<br />
Zlo s houbičkami: úspěšně splněn tutorialUnknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-70878585235600298282009-11-06T08:55:00.009+01:002013-01-04T14:18:25.078+01:00Na skok na FFS, jen tak si zavzpomínatNa FFS běžně nejezdím. Program pro mou osobu nebývá to pravé ořechové, a většinou šetřím finance na Koprcon. Sovogovu vzpomínkovému SW programu se ale nedalo odolat, a tak se Blair vytasil s geniálním nápadem přejet v pátek z Brna do Slavonic a odtud v sobotu s Tom-miem a jeho Esínkou do Chotěboře. Ještě jsme stihli nalákat na akci i San, která dorazila po vlastní ose z Prahy.<br />
<br />
<br />
<a name='more'></a><br /><br />
Jela jsem s jasným cílem: navštívit dvě, možná čtyři přednášky, slavnostní večer, domluvit jednu aktivitu a zařádit na diskotéce. Kvůli první přednášce jsme vyjížděli už o půl osmé ráno. Blairovi a Tom-miemu se to původně moc nelíbilo, ale ve finále mi za to poděkovali, protože být na FFS jen na odpoledne by nebylo ono.<br />
<br />
Chotěboř nás přivítala rozkopanými ulicemi a příšernou zimou. Toužebně jsem vzpomínala na letní FF. Nic nenasvědčovalo tomu, že tohle bude podobné. Naštěstí bylo. Ta správná atmosféra nás zavalila v okamžiku vstupu do prostoru KD baru. U jednoho ze stolů už nás čekala San nad hrnkem kafe a pozdní snídaní, vedle ní tradičně Tess, která je vždy nějakou záhadou mezi prvními lidmi, které na conu potkám, a opodál Johanson, aby si mohl Blair hned po příchodu sáhnout na Trekkieho. Pochyby tedy byly rozprášeny hned na úvod, navozena výborná nálada, a tak jsem se San vyrazila na první přednášku - Blair a Tom-mie jako obvykle bleskurychle zmizeli ke konzolím.<br />
<br />
Před prvním příchodem do SW místnosti jsem v duchu tipovala, kteří fani přijedou. Z 90% jsem se trefila, což v praxi znamená, že dorazilo solidní zdravé jádro fandomu. Ve SW místnosti i mimo ni byla tedy prostě úžasná, trochu sentimentální a přesto vysmátá atmosféra.<br />
<br />
Annaud a Padmé byly tradičně skvělé. Konečně jsem viděla své první vystoupení v TV, na premiéře EIII, a zabrečela si smíchy. Nevím, u kterého videa to bylo, ale slzela jsem, na mou duši. Po tomto skvělém startu v podobě lepších i horších televizních reportáží jsem měla příležitost se přivítat se Sovogem, Dortem, Padmé, Annaud, Invi a kdo ví kým vším ještě, kdo se tam zrovna nachomýtl. Na radu Padmé jsme se San šly oslintat Anakina u obchodu se sběratelskými hračičkami, vyjádřit obdiv nad tričky a lítost nad prázdnými peněženkami a vydaly se na tradiční conové zevlování. Byly doby, kdy jsem chvíle bezcílného bloudění po conu nesnášela a považovala za nudnou část conu. Však jsem coby newbie ze SW místnosti téměř nevylezla. Teď mám toto zevlování nejradši – kolik lidí člověk potká a co zajímavého prodiskutuje! Problém je, že tak nějak dřív nebo později dozevluji do některého z barů. <br />
<br />
Dostala jsem se tedy zpět do KD. A odtud ven až kvůli obědu. Ten byl sice výborný, ale kdyby se na něj nemuselo hodinu čekat. Naštěstí jsem měla výbornou společnost. V dobu, kdy jsem přicházela z oběda, se začali probouzet ti, kteří na FFS trávili více dní. A tak následovalo další kolo zdravení se, vítání a překvapených "Jé, vy jste dojeli! Kdy?"<br />
<br />
Potencionální další dvě přednášky, které jsem chtěla poctít svou účastí: E-wanovu Hudbu ve SW a Tessin Fenomén SW na českém internetu jsem proseděla ve Vočích s Treworem, San a Tom-miem. Chvíli i s Padmé, chvíli i s Blairem, chvíli i s Damem, zkrátka, kdo se zrovna objevil. A tak jsme začali poměrně brzy pít, napsali pár statusů na Facebook, zapili našeho odpadlého kamaráda, a odmítli Sovogovu nabídku jít si zasoutěžit. Rozseděli jsme se zkrátka až moc dobře.<br />
<br />
Kousek soupeření týmů jsem nicméně viděla a opět mi to přineslo úsměvné vzpomínky na jedno mé soutěžení - kterak jsme patlali X-Wing ze špejlí a kterak jsem se, tuším, chudákovi Treworovi téměř posadila na hlavu při tvorbě X-Wingu pro změnu z lidských těl. No, na dražbu jsem nezůstala, mazala jsem se posilnit do Vočí a navléci do jediského kostýmu. Díky San za pomoc! Bez ní bych to nezvládla - obléci se do té věci je, kdo ví proč, složitější a složitější. Asi jsem vyšla ze cviku. Namohla jsem si sval na ruce, zasprintovala si k autu pro zapomenutý pásek a boty a obdržela od jednoho z našich zahraničních Imperiálů pobavené označení za Potterovce. Ale to vše za to stálo. Po dlouhé době se mě totiž zmocnil ten zvláštní nadšený pocit z nošení kostýmu a to už se mi hodnou chvíli nestalo.<br />
<br />
Další přednáška dua Padmé + Annaud byla opět, jak jinak než perfektní. Když jsem viděla, kdy poprvé jsme na sebe se San navlékly jediské pláště, začala jsem mít pocit, že jsme tak trochu stálý inventář fandomu. Vždycky někde v pozadí, ale stále tam. Tento pocit se stal intenzivnějším během slavnostního večera, kdy byli za zásluhy oceňováni mnozí fani (asi u tří jmen jsem sice nechápala, ale takové věci jsou vždycky trochu subjektivní). Bylo zajímavé vidět, kolik mladších a hubenějších bratrů mělo na akcích pánské osazenstvo, pro jakou barvu vlasů se zrovna rozhodla San a Annaud, a jak Tess zůstávala pořád stejná. Bylo to zajímavé, zábavné, a nakonec i dojemné (ocenění Sovoga se opravdu povedlo).<br />
<br />
Na diskotéku jsem se strašně těšila. Bohužel jsem si ji ve finále moc neužila. Ale za to jsem si mohla sama - nejprve mě bolely nohy, pak hlava, a nakonec jsem si ji znepříjemnila vlastními poťouchlými starostmi. Vynahradím si to na Koprconu. Přesto, i když jsem byla převážně jen posluchač, Trewore, jako vždy výborné!!! Nápad se svítícími tyčinkami geniální, dam v čepici prostě neodolatelný a taneční kreace všech přítomných bezchybné! <br />
Nejnepříjemnější část dne bylo asi večerní intermezzo, kdy jsme šli ubytovat Tom-mieho. Původně i mě a San, ovšem během řešení vychladlé místnosti, se nám přestalo chtít spát. A tak jsme uložili Tom-mieho k sousedům, kteří zatopeno měli, a vyrazili jsme zpět do KD pobavit se s přáteli již mírně poznamenanými trošku šmuzig večerem. Je krásné, když se lidé umí dobře bavit.<br /><br />
Myslím, že tento den na FFS byl jeden z těch nejlepších dnů strávených na conu. Možná proto, že jsem do něj musela vměstnat všechny aktivity, na které mám běžně celý víkend či dokonce týden. Byla to taková ochutnávka před Koprconem, na který se teď nehorázně těším. Bylo to příjemné, zábavné a krásným způsobem sentimentální. Díky všem zúčastněným!Unknownnoreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-42876707271350473502009-07-30T18:15:00.004+02:002011-02-08T19:37:19.930+01:00Festival fantazie 2009Report není a těžko říct, zda bude. Je rozepsán a připraven, ale takových už bylo... Takže aspoň fotečky z našeho foťáčku. Najdete je v mých albech na Facebooku, a "nefacebookaři" <a href="http://picasaweb.google.cz/misa.mackova/FestivalFantazie2009?authkey=Gv1sRgCMOXn8PnzMWiLQ&feat=directlink">tady na Picasa</a>. Komentáře jsou víceméně stejné, takže o nic nepřijdete.Unknownnoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-40069864858082356272009-01-21T22:20:00.007+01:002010-06-23T14:31:03.494+02:00Mé první brusleStejně tak jako všichni ostatní, i já si užívám zimních radovánek, potažmo sportů. Přestože s mou drahou polovičkou rádi posedáváme u našich notebooků, koukáme na nějaký ten film, prostě zdržujeme se v teple vyhřátého domova, občas nás postihne záchvat hyperaktivity.<br />
<br />
Onen záchvat hyparaktivity se tentokrát týkal bruslí. Už loni mě Blair strašil nápadem jít v Brně bruslit, ale k ničemu nedošlo. Letos změnil slova v činy. Dovezl své brusle do Brna (aby je následující víkend zase vezl zpět do Slavičína) a přiměl mě překonat svou nechuť k nakupování věcí, jež se musí zkoušet, a pořídil mi mé první brusle (nepočítám-li in-line). Ano, ve dvaadvaceti letech mám své první brusle!!!<br />
<br />
Jsou mé první, ale na bruslích jsem stála asi tak potřetí v životě. Bylo to v sobotu v poledne, 17. ledna, na kluzišti/hokejbalovém hřišti ve Slavičíně...<br />
<br />
Obula jsem se, navlékla tkaničky, zavázala. Prohlédla jsem si svou nožku v brusli velikosti 34: <span style="font-style:italic;">A na tomhle se mám udržet? Vždyť i ty dvě holčičky opouštějící prostor mají brusle větší než já!</span> Nadechla jsem se, stáhla krytky z osří a vrávoravě se brodila sněhem ke kluzišti. Naštěstí bylo prázdné. (Tak to vydrželo asi tak dalších pět minut, než se na scéně objevil malý všetečný chlapec, který se s námi chtěl kamarádit.) Vstoupila jsem na led. Zavrávorala a... Stála. <span style="font-style:italic;">Co teď?</span> Na led vskočil Blair. V tu ránu jsem měla chuť brusle zkopnout. <span style="font-style:italic;">No to si snad dělá pr...?!</span> Začal kroužit po kluzišti, a to rychlostí, která mi připadala skoro jako nadsvětelná. <span style="font-style:italic;">Mám dojem, že půjdu domů.</span> Chvíli jsem ho nevěřícně pozorovala: <span style="font-style:italic;">Ten holomek se mi zase nepokrytě směje!</span> A pak se rozhodla: <span style="font-style:italic;">Jdu na to.</span> Pustila jsem se do prvních váhavých krůčků/posunů (za odborných rad onoho všetečného chlapce). V hlavě mi hučelo: <span style="font-style:italic;">Je to jako jízda na kole... Vybaví se ti to... To bude v pohodě...</span> A ono skutečně. Blik-cvak. V zápětí zkušenosti z předešlých dvou pokusů bruslit, k nimž došlo asi tak před deseti lety, naskočily.<br />
<br />
<span style="font-weight:bold;">Shrnutí</span>: došlo na jeden pád (naražený zadek, bok, ruka, rameno - žádné modřiny); umím se rozjet, umím zatočit, v případě nutnosti umím i zabrzdit; pokusy přešlapovat a překládat byly, ale je to příliš nebezpečné<br />
<br />
<span style="font-weight:bold;">Ponaučení</span>: led ve Slavičíně je zatraceně tvrdý; zoubky jsou jen pro zlost (a na rozbití nosu); všeteční chlapečci jsou všude a maminky by je měly naučit mlčet<br />
<br />
<span style="font-weight:bold;">Následky</span>: mírná bolest v rameni a v lýtku, zmrzlý nos, velký hlad<br />
<br />
BTW: Po návratu jsem si trošku zdřímla a večer jsem pár hodinek hopkala na Wii DDR Hottest Party. Takže nejsem zase tak fyzicky zdechlá... ;)Unknownnoreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-22328746484804218072008-12-30T11:54:00.003+01:002010-06-23T14:32:12.713+02:00Znovu přišel Ježíšek... a pěkně se pronesl. Ne, ani teď nepatřím mezi majitele sošky Leiy. Ale po letošních Vánocích mám kromě úžasné Barriss a Luminary neméně úžasného Obiho! Letos jsem zkrátka byla zatraceně hodná. ;) <br />
<br />
Můj pokoj začíná nabírat opravdu geekovský vzhled. Ještě pár takových Vánoc a narozenin a budu potřebovat nový poličkový systém.<br />
<br />
BTW: Můj Obi je č. 181 z 2500. <br />
<br />
<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://1.bp.blogspot.com/_p-MA_I9M0ic/SVoAZZwzcBI/AAAAAAAAAGQ/4NSrBvQK-ow/s1600-h/obi.gif"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 383px; height: 347px;" src="http://1.bp.blogspot.com/_p-MA_I9M0ic/SVoAZZwzcBI/AAAAAAAAAGQ/4NSrBvQK-ow/s400/obi.gif" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5285537549085011986" /></a>Unknownnoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-7497139956852751342008-12-24T22:54:00.011+01:002010-06-23T14:33:48.745+02:00Šťastné a veselé!Přeji všem, kterým jsem ještě nepopřála, hezké svátky a šťastný nový rok!<br />
<br />
Proč až teď, kdy je ten den D téměř za námi? Aby to nebylo stejné jako každý rok. ;) <br />
<br />
Ten obrázek tu není náhodou. Tuto sošku mám teď v poličce (č. 2 209 z 3 000; Leiu už má kde kdo ;) ). A obě série Clone Wars k tomu (obal DVD je cca o 1 cm nižší než soška). Miluji svou rodinku a "radícího" přítele. Tohle je tedy nejen chlubení se, ale veřejné a neskutečně nadšené DÍKY!<br />
<br />
<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_p-MA_I9M0ic/SVK0B2ZueMI/AAAAAAAAAGI/AVonX7RIEVI/s1600-h/bar-lum2gif.gif"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 373px; height: 400px;" src="http://2.bp.blogspot.com/_p-MA_I9M0ic/SVK0B2ZueMI/AAAAAAAAAGI/AVonX7RIEVI/s400/bar-lum2gif.gif" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5283483256735299778" /></a>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-30658557903405535332008-12-06T16:56:00.004+01:002010-06-23T14:35:59.652+02:00Koprcon 2008Týden se s týdnem sešel a já se rozhodla shrnout, co se událo minulý víkend na letos vánočním Koprconu. Chvilkami si sice říkám: Kde jsou ty časy, kdy jsme se San sepisovaly „vtipné“ reporty na Missions, ale život se mění a ne každá změna musí být špatná. Takže další „solo“ report plný soukromých úvah.<br />
<br />
První závan Koprconu jsem pocítila již někdy v úterý, kdy Blair po ICQ i telefonicky řešil s Budjim a Damem jisté organizátorské komplikace a záležitosti. Byl to závan připomínající tradiční Damovu nervozitu a vytíženost, jež se mu odráží ve tváři vždy v pátek, když přijedeme, a jež v průběhu conu pomalu ale jistě mizí, až se v sobotu večer přemění v uvolnění a spokojenost. I tentokrát se tento proces u vrchního organizátora odehrál a vše dobře dopadlo. Jsem za to ráda a děkuji mu za to, že to pro nás stále ještě podstupuje.<br />
<br />
Druhý závan Koprconu, tentokrát už ten navýsost pohodový, jsem pocítila ve čtvrtek v podvečer, kdy se Blair přesunoval do Kopřivnice. Odjížděl s Monikou a Dortem. Opět mě udivili svou skvělou náladou. Jak to jen dělají? Litovala jsem, že nemohu využít místa, které mi Dort pohotově v autě uvolnil. Do čtvrtečních „organizátorských aktivit“ však nemám co mluvit. Popřála jsem jim tedy šťastnou cestu, mávla jim a vydala se sehnat večeři.<br />
<br />
V pátek dopoledne konečně přišla řada na tu pravou cestovní horečku. Do bratrova příjezdu jsem se ji snažila zahnat studijními aktivitami. Ještě spěšný oběd, telefonát od Albi o tom, že se naše drahé polovičky nejsou schopny domluvit ani na tom, zda si vzít kvádro, a už jsme s bratrem ruku v ruce kvaltovali na nádraží.<br />
<br />
Tam přišly na přetřes staré známé historky o „softwarové policii“, o oslovování všech blonďatých mládenců v hale, došlo na básnění o sladkém medovníku a sepisování seznamu. Nalodili jsme se a v tu chvíli jsem pochopila, že tento con bude vše vskutku jinak, než doposud. Bratr a já jsme byli rozděleni a podle sluchu, kdy byl z vedlejšího kupé slyšet hlavně jeho a Lordův hlas, mu to nikterak nevadilo. Oddali se pokeru a já s Cecem a Xixi pro změnu nezávaznému pokecu o všem a o ničem. O jediné větší zpestření cesty se mi postarala San, která mě těsně před Studénkou telefonicky informovala o tom, že nás pražská část výpravy hledá po nádraží, na kterém jsme pochopitelně ještě nebyli. Ještě poněkud zmatečný přesun z vlaku do vlaku a vítej Kopřivnice!<br />
<br />
U registrace jsem si vystála jednu frontu jen proto, aby mě poslali do druhé. Vystála jsem i tu, otestovala Damovu paměť, představila se, vyfasovala taštičku s propagačními materiály a kouzelné číslo pokoje, kde jsme měli nocovat. Jelikož Blair nebyl v dohledu a poprvé a naposledy mě tím tento con naštval, šla jsem za ostatními do tělocvičny, kde se už San aktivně snažila sehnat figurku Evy, aby její Wall-I nebyl osamělý. <br />
<br />
Co dál? Prošvihla jsem Budjiho legendární přednášku „Trendy and Geek,“ jejíž následky měly přetrvat i po conu, kdy se měl facebook naplnit českými SW fany. Čekali jsme se San a Haluzzem na „High School Musical.“ Blair se kvůli přednášce o tomto fenoménu snažil vyrazit z místnosti Discorda, což je věc téměř nemožná. Jen jsme byli utvrzeni v tom, jak šílený Discord je – kdo se s nadšením kouká na záznam sebe sama? Přednáška o High School byla svižná, vtipná, praštěná, stejně jako jsou filmy samotné. <br />
<br />
Prošvihla jsem Star Wars kufr, což mě do teď pěkně štve. No, ale aspoň jsem úspěšně dělala „křena,“ San a Haluzzovi, skvěle si s nimi popovídala, a pokud se má paměť nemýlí, tak jsme někdy v tuto dobu vyplundrovali stoleček s voňavkami. San k Artoo: „Chceš vonět jako Victoria Backgham? Kssss!“ Jediný, kdo tam používal testovací papírky, jsem byla já, takže si jistě dokážete představit, jak jsme záhy všechny zapáchaly a jak nás z toho bolela hlava. <br />
<br />
Během večera jsem se z chodby téměř nehnula. Trousili se tudy lidé znechucení Maxem Paynem, od Albi jsem se dozvěděla, co jsem dělala během svého prvního alkoholového „okna,“ popovídala si snad s každým koho znám, bezděčně bratrovi vypila asi tak dvě piva a propásla Vodenovo „vs.“ Opět. Úmyslně. V průběhu let mě to nějak omrzelo a naučila jsem se u toho usínat. Sorry! Nakonec jsem šla nevyhnutelně spát – ano, já na conech spím. <br />
<br />
V sobotu ráno jsme se s Blairem hodili „do gala,“ stejně jako Lord a Albi, a mazali na chvilku propagovat Spyweb a omrknout burzu. Vyměnila jsem spoustu Star Wars nálepek (děkuji za to Vojtovi, Salle a nepřítomné Gwen), rozdala spoustu Spyweb vizitek, očumovala výrobu perníčků a obratně se vyhýbala televizi. Kameře se v jednu chvíli zalíbil můj upravený vzhled, ale nedohnala mě. A u perníčků neměli gungana, takže jsem se zdobení neúčastnila. Navíc se znám, určitě bych se zapatlala. Ale poslala jsem tam San – a ta vyhrála!!!<br />
<br />
A tak dále a tak dále… Prostě jsem conovala. Najednou byla tma, a tak jsem začala hučet do San, ať si jde se mnou sprejem nastříkat na zeď pár R2, rebelských znaků a podobných kravinek. Nakonec se nechala udolat a skvěle jsme si to užily. Vlastnoručně jsme vytvořily svou šablonu ROAR! a málem kvůli ní nestihly Padméinu přednášku o „Galactic Senate Fashion.“ Má cenu psát, že Padmé nezklamala? Nejsem přece jejím pravidelným posluchačem jen tak pro nic za nic!<br />
<br />
Chvilka posezení na oblíbené chodbě, převlékací chvilka na pokoji, opět posezení na chodbě a hurá na galavečer. Bylo to něco nového, přesto starého. Něco neotřelého, přesto známého. Hudební výkony skvostné, práce kostymérů barvitá, skladba pořadů překvapující a geniální. Jako vždy skvělá porce zábavy. S úžasnou vánoční tečkou. Všimli jste si někdo, že světýlka na stromečku hrála? Fascinující. <br />
<br />
Tradiční diskotéka, na niž zvaly perfektní a vtipné plakáty. Pořádně si zatancuji pouze dvakrát ročně – na FF a na Kopru. Obojí díky Treworovi a všem těm fanům-spolutanečníkům, kteří spolehlivě vytvoří atmosféru, kterou mám ze všeho nejradši, a na kterou se vždycky těším celého půl roku. Uvolnění, zábava, tanec… Co lepšího na závěr conu?<br />
<br />
Ráno bolest nohou, spánkový deficit a hořké uvědomění, že je zase konec. Dát si kafe, rozloučit se s Brnem, podívat se na poslední přednášku. Pak ještě zajít na oběd, rozloučit se s Prahou, s teskným pohledem sledovat vyklizenou školu a poslouchat poslední rozhovory. Spolu s Blairem a plakátem Ewana McGregora se nasoukat na zadní sedadlo Dortova auta a adieu! Snad zase za rok.Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-15530762045126635772008-11-19T15:56:00.020+01:002010-06-23T14:34:25.930+02:00Diplomový seminář nebo čajovna?Jak jste si mohli všimnout, konec září a začátek října se tu nesl ve znamení vyšilování ohledně tématu k bakalářce a shánění profesorů. Teď je situace podstatně klidnější a zábavnější.<br />
<br />
Profesora, který by mi vedl práci, jsem sehnala a z mého tématu byl nadšený (všichni jsou z mého tématu nadšení). Řekl mi, ať mu donesu přihlášku k podpisu a za čtrnáct dní přijdu na posezení lidí, kteří u něj píší práce. To bylo před pěti týdny a já mám za sebou tyto "posezení", které oficiálně nesou titul Diplomový seminář, již dvě.<br />
<br />
Většina účastníků tohoto semináře jsou studenti magisterského studia, v horším případě studenti diadelních věd. Nicméně skoro všichni píší práci o dramatickém překladu. To znamená, že každých čtrnáct dní musím sestoupit do jámy lvové - kabinet divaelních věd, kde tento seminář probíhá, je v suterénu budovy G FF MU, což je podivná, smradlavá, plakáty polepená, tmavá chodba, kde táhne, a kde potkáte leda samé vyřazené židle, stoly, sem tam nějaké to kolo a hlavně podivná individua, která si říkají studenti divadelních věd. Mimojiné to znamená i to, že se pravidelně ocitám ve společnosti freaků s velkým F - tito lidé, jsou totiž do zblbnutí schopni porovnávat jednotlivé překlady Shakespeara.<br />
<br />
Průběh semináře je celkem příjemný. Když pominu, že z půlky nevím, o čem ti lidé vlastně mluví. Sedíme si v kroužku kolem stolku, chroustáme sušenky, pijeme čaj (takové hezké anglické prostředí) a posloucháme něčí promuvu o jeho práci a pokrocích. Jakmile dotyčný skončí, dožvýkáme sušenky, a kritizujeme. Tedy... Vznášíme návrhy. Docela přínosné. Už na prvním semináři mě díky tomuhle systému napadla spousta nových věcí, které by se do mé bakalářky mohly hodit a bylo mi zapůjčeno či přislíbeno několik vhodných zdrojů, o jejichž existenci bych jinak asi nevěděla.<br />
<br />
Je poněkud deprimující poslouchat přesné a podrobné představy mých kolegů o jejich pracích. Obzvláště když já jsem ve fázi "hraboše" (hamty hamty, ať mám co nejvíce materiálu). Ano, tohle spolehlivě vyvede z deprese. Úžasná terminologie, kterou náš profesor chrlí (a jeho studenti ji už tak doplňují). Namátkou mě napadá ještě "patlající habitus" (trpí jím zejména doktorandi ve svém třetím roce studia, kdy si uvědomí, že by měli něco začít sepisovat a nemohou se do toho dostat).<br />
<br />
Sumasumárum, zatím to vypadá, že mé počáteční strasti ustoupily, a teď mě čeká o to zábavnější a poklidnější práce. No, jak to dopadne se jistě dozvíte někdy kolem prázdnin. Mno... A kdybyste chtěli vědět, o čem že ta práce má být: Špionáž v době alžbětínské. K tomu netřeba komentář, no ne? ;)Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-66666371263202665182008-10-01T16:35:00.006+02:002008-10-01T17:01:33.842+02:00Osobní poznámka k Ceceho oslavě - jen pro účastníky<p style="text-align: justify;">Kdo tam byl, ten tam byl a možná si pamatuje... Kdo tam nebyl, nemusí číst dál.</p><br />Aneb, proč tvrdím, že mě část osazenstva naštvala, a proč Blair tak trochu vyváděl.</p><p style="text-align: justify;">Ano... Z opilých osob se dělá sranda - to je běžná praxe. Osobně jsem ale zvyklá, že se z nich dělá sranda pouze pokud jsou natolik mimo, že si to nebudou pamatovat, a nebo až druhý den.</p><p style="text-align: justify;">Opila jsem se, bylo mi blbě, ale vnímala jsem až moc dobře. Bohužel. Všechno jsem slyšela, všechno si pamatuji. A musím uznat, že z toho, co jsem slyšela, mi v tu chvíli bylo špatně ještě víc, než mi bylo z alkoholu, jídla, únavy nebo kdo ví čeho všeho. Naštvalo mě, že jste si dělali srandu ze mě, naštvalo mě ještě víc, že jste si dělali srandu z osoby, která se o mě starala. Pro příště si to laskavě odpusťte.</p><p style="text-align: justify;">Píši v množném čísle, nejmenuji konkrétně, nevztahuje se to na všechny. Ti, kterých se to týká to ví, ti kterých ne, tak taky. Nechci omluvy, chci jen abyste si to uvědomili. A abyste zase neměli pocit, že si můj přítel některé věci bere moc osobně. Nebere. Choval se tak, jak bych se chovala já, kdybych s vámi při svém odchodu mluvila, kdybych vám poté mohla psát SMSky, kdybych na vás poté měla ICQ. Proti srandě nic nemám. Ale tohle mi přišlo moc.</p><p style="text-align: justify;">P.S.: Smekám před Lordem, který pochopil rychle a omluvil se rychle.</p>Unknownnoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-49778648473728129622008-07-07T19:01:00.018+02:002008-07-08T20:06:01.111+02:00Drbárna roku aneb Festival Fantazie 2008<p style="text-align: justify;"><span style="font-style:italic;font-size: 7pt;text-align: left;">www.festivalfantazie.cz</span></p><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_p-MA_I9M0ic/SHN6rZ4RB6I/AAAAAAAAAC8/WUjEUUnySlY/s1600-h/barevne_cele_pruhledny.gif"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;" src="http://4.bp.blogspot.com/_p-MA_I9M0ic/SHN6rZ4RB6I/AAAAAAAAAC8/WUjEUUnySlY/s200/barevne_cele_pruhledny.gif" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5220651279152383906" /></a><p style="text-align: justify;">Když tak přemýšlím nad Festivalem fantazie a pohrávám si s myšlenkou napsat report, uvědomuji si, že vlastně napsat report nemohu. Mé zážitky jsou totiž formovány převážně interakcemi s nejrůznějšími lidmi a jejich interakcemi s jinými lidmi a tak dále a tak dále... Což se nedá zachytit tak, abych těmi informacemi neurazila, neočernila, neosvětlila spoustu lidí.</p><p style="text-align: justify;">Kde jsou ty krásné časy kdy jsem šla z přednáškové místnosti do přednáškové místnosti a psala o jedné přednášce za druhou a sem tam o nějakém tom zajímavém setkání s nějakým jedincem... Bylo to o tolik jednodušší!</p><p style="text-align: justify;">Tak co tedy říká program? Navštívila jsem zahájení <span style="font-style:italic;">SW linie, KotOR komiksy, Star Wars Miniatures, Burzu SW předmětů, Force factor, Hudbu ve Star Wars: Inspirace nebo plagiát, FX lightsabers</span> (byla jsem spolupřednášející=(nepříliš) sličná asistentka a stálo mě to pěkné nervy), <span style="font-style:italic;">Máme doma banthu aneb SW sběratelství, CSWU feedback, Star Wars komiks live, Star Wars Battlefront turnaj, FF cosplay, Orientální tance, Čarovečer Harryho Pottera, Totally Spies, A view to a comics, Dressed to kill:007 fashion, Novou bondovku</span> a <span style="font-style:italic;">Licence to play</span>. Což je celkem dost na to, že jsem ostřílený conař, který většinu času tráví po barech.</p><p style="text-align: justify;">Navíc jsem si zahrála něco málo na Wii, něco málo deskovek, znovu viděla čtvrtého Indyho v kině, úspěšně si zaregistrovala všechny předměty po nichž jsem toužila na příští semestr a jedla, pila, dokonce i spala, rozčilovala se, smála se, brečela a tak vůbec...</p><p style="text-align: justify;"><span style="font-weight:bold;">Tak tedy tu máte mé myšlenky a hodnocení týkající se programu:</span></p><p style="text-align: justify;">Bála jsem se, že <span style="font-weight:bold;">Force Factor</span> skončí fiaskem, protože se nikdo z publika nepřihlásí, ale dopadlo to výtečně. Můj přítel se sice rád předvádí a zúčastní se kdejaké exhibiconistické akce, ale alespoň tak zajistí pobavení pro sebe i ostatní.</p><p style="text-align: justify;">Nesnáším ten pocit, který se vždy dostaví, když poslouchám lidi z <span style="font-weight:bold;">CSWU</span>, hlavně Annaud, mluvit o tom, jak potřebují nové tvůrce a na co. Nesnáším ten pocit touhy pomoci smíšený s pocitem beznaděje, že nemám jak pomoci a čím, protože nic neumím a na nic se nespecializuji.</p><p style="text-align: justify;">Zatracení technici zkazili jinak úžasný <span style="font-weight:bold;">turnaj v Battlefrontu</span>. Nesnáším, když se někdo vykašle na něco, co má udělat a odflákne to. A pak taky nesnáším, když někdo sedí v herně od rána do večera, a aby tam mohl sedět i nadále, přihlásí se do turnaje, který má být hlavně pro pobavení, ne pro výhru.</p><p style="text-align: justify;">Je úžasné, jak svižně <span style="font-weight:bold;">soutěž kostýmů</span> probíhala a jak dobře bylo vše zvládnuto. Méně úžasné je, jak ještě tři dny poté doznívaly její následky. Jaká nevraživost a ukřivděnost se stihla utvořit ne ani tak mezi neumístivšími se soutěžícími, ale jejich zastánci. Fuj. Lidi, proboha, už to neřeště a pochopte, že to byla soutěž pro pobavení a ne pro to, abyste si udělali jméno!</p><p style="text-align: justify;">Ani nevím, proč jsem šla na <span style="font-weight:bold;">Čarovečer</span>. Ale bylo to rozhodnutí nadmíru šťastné. Bylo to až překvapivě zábavné.</p><p style="text-align: justify;">Padmé zkrátka <span style="font-weight:bold;">o kostýmech</span> přednášet umí. Ať o sci-fi, fantasy či reálných. A zvládá to i v případě, kdy je naprosto ochromena nepřívětivostí prostředí, kde je nucena přednášet. Blair a Lord by měli dostat do huby za nepřístojné rušení během přednášky.</p><p style="text-align: justify;">San při <span style="font-weight:bold;">Totally Spies </span>vybrala snad ty nejšílenější díly, které mohla.<br /><p style="text-align: justify;">Lord se rád poslouchá, to je známý fakt. Někdy to už ale vážně přehání. Ačkoli jiné jeho přednášky byly informačně velmi hodnotné a při <span style="font-weight:bold;">Sithských lordech v KotORu</span> mě fascinovalo jeho čtvrthodinové kecání o ničem, mít při <span style="font-weight:bold;">Licence to play </span>po ruce zbraň, bez milosti ji na místě použiji. Málem mě unudil k smrti.</p><p style="text-align: justify;"><span style="font-weight:bold;">Mé myšlenky a hodnocení netýkající se programu:</span></p><p style="text-align: justify;">Omlouvám se všem, které jsem obtěžovala svými výlevy. Každý con mám zkrátka pocit, že mě nikdo nemá rád, že se se mnou všichni baví jen kvůli tomu že kamarádím s někým jiným a že tam vlastně nemám co dělat. To byl pocit který stál za většinou mých náladových výlevů... Omlouvám se lidičky!</p><p style="text-align: justify;">Některým lidem se neomlouvám, někteří mě nehorázně štvali. Ti by se měli omluvit mě. Ale to se nestane. Nejsou si toho vědomi. Ale takový už je život. Není člověk ten, aby se zalíbil všem.</p><p style="text-align: justify;">Jinak jsem se na FF jako tradičně skvěle bavila a děkuji všem, kteří se bavili se mnou a kteří se podíleli na tom, abych se bavila. Za rok se těším zase!!!</p> P.S. Doufám, že 12 dní je kec. <br> P.P.S Tady jsou nahrávky z <a href="http://www.youtube.com/Inlandris">FF Cosplay</a>. Rám označený "videos".Unknownnoreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-75634397589666237722008-06-12T19:07:00.009+02:002008-06-12T20:27:52.737+02:00Maturita!!! (ne moje samozřejmě - tu už mám díkybohu dávno za sebou)<p style="text-align: justify;">Mám radost!!! Zkouškové je na pytel, ale... Mám konečně čas a můžu se o tu radost podělit. Můj bratr odmaturoval!</p><p style="text-align: justify;">Ta osoba, u níž se předpokládalo, že se vyučí a půjde makat, odmaturovala nejlépe z celé rodiny a hlásí se na vysokou školu. I on pochopil, jak je studentský život fajn a že to učení přecejen není tak zlé. Jeho nenáviděnou angličtinářku ze základní školy tím málem zabil (z AJ odmaturoval na dvojku) a jeho bývalý třídní a češtinář asi ještě teď skáče radostí v kabinetě (z ČJ u maturity taky dvojka).</p><p style="text-align: justify;">No, co k tomu říct víc? Jen to, že mě to přimělo vzpomínat... Ale jelikož mě Padmé s příspěvkem na podobné téma předběhla, nebudu se v tom hrabat. Tak tedy mé vzpomínky: Maturita pro mě byla hrozná, stresující zkušenost a nejméně spravedlivá zkouška, kterou jsem kdy absolvovala. Je to k smíchu, ale přežila jsem ji jen díky Hvězdným válkám. (Premiéra Epizody III proběhla během mého svaťáku. Bylo to odreagování k nezaplacení...) Jsem ale ráda, že ačkoli byl průběh bratrovy maturity podobný průběhu té mé, nebyl pro bratra závěr tak hrozný... Za sebe doufám, že u státnic to bude s tou spravedlivostí lepší (pokud se k nim dostanu). Doufám i navzdory tomu, že mě Padméin popis jejích zkušeností vyděsil. ;)</p> <p style="text-align: justify;">Tímto gratuluji Tom-Miemu i všem ostatním co to letos zvládli (znám jich kupodivu docela dost).</p>Unknownnoreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-31093297573051219232008-04-04T14:34:00.013+02:002008-04-08T10:14:38.527+02:00Tajné setkání agentů<p style="text-align: justify;"><span style="font-style:italic;font-size: 7pt;text-align: left;">Foto: Budji na Koprconu 2005</span></p><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://1.bp.blogspot.com/_p-MA_I9M0ic/R_YrwwjlLqI/AAAAAAAAACU/_e4AUhFMNkI/s1600-h/droidi-lord_a_blair.JPG"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;" src="http://1.bp.blogspot.com/_p-MA_I9M0ic/R_YrwwjlLqI/AAAAAAAAACU/_e4AUhFMNkI/s200/droidi-lord_a_blair.JPG" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5185380137631559330" /></a><p style="text-align: justify;">Byl jednou jeden agent (vzhledem k utajení bude dále označován jako Agent1). Ten Agent1 si už dlouho nepopovídal se svým kamarádem, také agentem (označme ho Agent2). Proto se tedy spolu dohodli na přísně tajné schůzce, která se měla týkat získávání nových špionážních materiálů, doutníků a nějaké té whiskey či martini.</p><p style="text-align: justify;">Agent2 kvůli tomu zrušil plánovaný pobyt na pláži s krásnými dívkami (označovanými Dívka1 a Dívka2) a studenými míchanými drinky a jal se čekat na místě setkání. Čekal hodinu, čekal dvě hodiny, ale jeho spřátelený Agent1 nikde. I rozhodl se zalovit v červeném deníčku a zavolat si nějaké ty dívky na pobavení přímo na místo.</p><p style="text-align: justify;">Dívky reagovaly s rychlostí, kterou by jim leckterá špionážní buňka záviděla. Sehnaly materiál pro míchané drinky a byť byly nuceny přesunout se daleko mimo pláž, dorazily na místo setkání ve skvělé náladě. Leč pouze pár sekund před Agentem1, který se přecejen uráčil ukázat. A to ve velkém - pokusil se o likvidaci překážejících zamčených dveří. Očividně bylo pod jeho úroveň použít vedlejší dveře na fotobuňku.</p><p style="text-align: justify;">Dívky se tak náhle místo ve společnosti jednoho agenta ocitli ve společnosti dvou. Chvilku se obávaly, jak na jejich přítomnost Agent1 zareaguje, ale Agent1 nejevil známky překvapení ani znechucení. Zůstaly tedy a nečekaně se tak dostaly k některým utajovaným špionážním materiálům. Například že pan Tau mluví, jahodové čučo je nebezpečné a nebo že skoro každý má Bimba, ať je to cokoliv:</p><p style="text-align: justify;"><span style="font-style:italic;"><span style="font-weight:bold;">Výrok večera</span> Dívka2: "Pan Tau mluví... Bimbo..." <br /><span style="font-weight:bold;">Všem známý fakt</span> Agent1: "Každý más svého Bimba... Agent2 má Bimba, Dívka2 má Bimba, já mám Bimba..." Agent2: "Jenom Dívka1 má fandítko."</span></p><p style="text-align: justify;">Užili si skvělý a zábavný večer. Pro Agenta2 bylo, díky kocovině a požití již zmíněného čuča, ráno poněkud nepříjemné - jeho zoufalé volání o pomoc do čističky bylo slyšet po celé chodbě. A dívky poměrně hryzalo svědomí z toho, že kvůli nim agenti neměli patřičné soukromí na řešení skutečně důležitých tajných záležitostí. Ale jistojistě žádná strana nepovažovala večer za promrhaný.</p><br /><p style="text-align: justify;">A kdyby jste to náhodou nevěděli, další setkání těchto i jiných agentů se mj. odehraje zde:<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://www.spyweb.wu.cz/spycon.html" target="_blank"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px;" src="http://www.spyweb.wu.cz/img/SpyCon.GIF" border="0" alt="" /></a>Unknownnoreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-64451815221381113382008-03-18T13:16:00.013+01:002008-07-08T16:37:07.325+02:00Scon<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_p-MA_I9M0ic/R9_C7JfFGLI/AAAAAAAAACM/k8XeQ5BwBkg/s1600-h/scon_logo.gif"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;" src="http://3.bp.blogspot.com/_p-MA_I9M0ic/R9_C7JfFGLI/AAAAAAAAACM/k8XeQ5BwBkg/s200/scon_logo.gif" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5179072417913706674" /></a><p style="text-align: justify;">Máme to za sebou. Jelikož nevím, zda náhodou nedostaneme se San záchvat inspirace a nebudeme obyklým způsobem psát report na Missions, tak jenom krátce. Spíše v podobě souhrnu mých pocitů.</p><p style="text-align: justify;"><span style="font-weight:bold;">Cesta </span>byla úžasná. Je fajn jet s bandou přátel. I když je vidíte častěji, než tomu bylo dřív, putování na con je vždycky něco extra. Nevím čím to je. Mrzelo mě, že San jela už ráno.</p><p style="text-align: justify;">Nalezení <span style="font-weight:bold;">místa conání </span>byl quest pro vrahy. Pražáci mají velmi zajímavý způsob výluk. Kdo to kdy viděl, aby zastávka náhradní dopravy byla půl kilometru od zastávky původní/výstupní?!</p><p style="text-align: justify;">Na místě další zklamání. Většina mimobrněnských známých je pražských. V tomto případě se to rovnalo označení <span style="font-weight:bold;">STAFF</span>. Jinými slovy, všichni měli plnou hlavu organizace. Místo pokecu lítali po všech čertech, neustále někde něco organizovali a zkoušeli na sobotní galavečer. Mrzelo mě, že se spoustou z nich jsem si díky tomu pořádně nepokecala.</p><p style="text-align: justify;">Praha 4 je očividně prokleté místo. <span style="font-weight:bold;">Najít hospodu</span>, kam se vejde cca 12 lidí a kde se nezavírá v 22.00 je také velmi obtížný quest. Nakonec jsme ho splnili úspěšně. A vůbec mě nemrzelo, že se k nám přidalo pár <span style="font-weight:bold;">SG fanů</span>. Opět ukázali, že se umí bavit.</p><p style="text-align: justify;">Mrzí mě že i po flámu na conech <span style="font-weight:bold;">vstávám </span>proklatě brzy. Nevím, co s tím. Neskutečně mě to otravuje.</p><p style="text-align: justify;">Byla jsem zmatená chováním mých přátel. Jestli chtějí být spolu, tak proč se přetvařují? Co záleží na tom, co říkáme a co si o tom myslíme? <span style="font-weight:bold;">Lidi, kteří se milují</span> se nestarají o to, zda s tím souhlasí ostatní.</p><p style="text-align: justify;">Poslední dobou jsem přejedená <span style="font-weight:bold;">tousty</span>. Jedině dobře. Byly poněkud drahé. Ale výběr čajů byl obstojný a kafe bylo výborné.</p><p style="text-align: justify;">Skóre navštívených <span style="font-weight:bold;">přednášek </span>od loňska stouplo. Loni jsem zvládla asi tak půlku přednášky plus workshop. Letos to byly dvě a půl plus půlka workshopu.</p><p style="text-align: justify;">Zajít si na jídlo do skutečné <span style="font-weight:bold;">čínské restaurace</span> je zážitek. Kuchyně výborná, ceny úměrné množství a kvalitě. Mrzí mě, že někteří mí přátelé neumí říct, co chtějí, a nedokáží se chovat v takovém zařízení patřičně.</p><p style="text-align: justify;">Fandom nám stárne. Větší jeho část už vydělává. Mrzí mě to, protože všichni si kupují spoustu drahých SW věcí. A chlubí se jimi na conech. Atmosféra v sobotu dopoledne a odpoledne se mi vůbec nelíbila. Měla jsem pocit, že se po chodbě procházím mezi bandou <span style="font-weight:bold;">chlubilů</span>, kteří přijeli na con jen za tímto účelem. </p><p style="text-align: justify;"><span style="font-weight:bold;">Galavečer </span>byl vtipný. Ne tak vtipný jako loni. Nejsem schopná specifikovat, proč. Reklamy už by se ale měly zrušit. Je to ohrané a ani trochu zábavné. Odpozorovala jsem, že nejvíce lidé chápou SG vtípky. Nejméně bohužel SW. Nejlepší dvojka na pódiu byla Padmé a Tess. Zajímalo by mě, jestli jistá osoba ve své sebestřednosti pochopila narážky na její počínání. Chtěla bych vidět její výraz, kdyby pochopila. Ale nemyslím si, že toho je schopná.</p><p style="text-align: justify;">Mrzí mě, že druhý večer v <span style="font-weight:bold;">hospodě</span> pro mě nebyl tak zábavný. Jestli mě dokáže něco vytočit, tak je to neochotná a nepříjemná obsluha. Bohužel jsem si kvůli tomu už nepokecala s Treworem a Martinou. Alespoň jsme si mohli popovídat se Sallou. Zajímalo by mě, jestli Kendru nebaví být s námi v hospodě a nebo je jen strašně unavená a musí chodit brzy spinkat.</p><p style="text-align: justify;">Komunikovat s Milanem je stále stejně zvláštní. Mrzí mě, že byl jediný, s kým jsme se stihli <span style="font-weight:bold;">rozloučit</span>. Spojů do Brna zkrátka nebylo volných tolik, kolik by mělo být a bylo nutné hned po ránu chvátat.</p><p style="text-align: justify;">Cesta proběhla kupodivu normálně. Jsem ráda, že jsme seděli u sebe a mohli pokecat. Nenávidím <span style="font-weight:bold;">loučení</span>. I když vím, že své přátele brzy uvidím.</p><p style="text-align: justify;">Miluji Sanino nadšení pro věc. Uvažte... Kdy jste naposledy viděli jednadvacetiletou slečnu nadšenou z <span style="font-weight:bold;">Happy Mealu</span>?</p><p style="text-align: justify;">Scon byl fajn, i když mě mrzelo spoustu věcí. Líbilo se mi tam. Ale ne tolik jako loni. Proč, to vám nepovím. Nevím to. Každopádně organizátorům patří <span style="font-weight:bold;">dík</span>. Zvládají to skvěle. Až na tu letošní absenci deskovek, která mi hodně vadila. Byl to ale fajn víkend.</p><br /><p style="text-align: justify;">Díky San, která naházela na Missions <a href="http://missions.tvuj.net./phprs/index.php">fotky</a>. Teď už by to chtělo jen pořádný report.</p>Unknownnoreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-58198800382300981472008-02-13T15:45:00.014+01:002008-02-15T12:54:36.399+01:00Mobilmánie<p style="text-align: justify;"><span style="font-style:italic;font-size: 7pt;text-align: left;">užitý obrázek je z webu <a href="http://www.dualsim.cz/">www.dualsim.cz</a></span></p><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_p-MA_I9M0ic/R7V3O1mf4dI/AAAAAAAAAB0/OCv_cRfry10/s1600-h/telefon.jpg"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;" src="http://2.bp.blogspot.com/_p-MA_I9M0ic/R7V3O1mf4dI/AAAAAAAAAB0/OCv_cRfry10/s400/telefon.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5167167244267938258" /></a><p style="text-align: justify;">Pořídila jsem si novou hračku pro telefonování. Krom toho, že jsem přišla na to, jakou úžasnou mezeru má náš trh s mobilními telefony (pokud chcete telefon, na kterém byste zprovoznili dvě simkarty najednou, vybírat si moc nemůžete) jsem se také zamýšlela nad tím, jak krásně zbytečná vymoženost to je.</p><p style="text-align: justify;">Znáte to... Vlezete do šaliny, posadíte se nebo se pořádně uchytíte, a už kontrolujete, zda vás někdo nesháněl. A tak to dělají všichni. Důchodcům řvou telefony sotva nastoupí, mladící překlikávají hudbu, kterou si pouští do uší, slečny tahají telefony rovnou dva, školáčci s taškou na zádech větší než oni sami nastupují už s přístrojem u ucha a živitelé rodin si vždy zrovna v šalině vzpomenou, že by ten přístroj mohli zapnout. Někdy tohle všechno opravdu příšerně ruší a obtěžuje. </p><p style="text-align: justify;">Ruku na srdce. Kolikrát zvedáte telefon s tím, že jste rádi že zvoní? Většinou zvonící telefon znamená to, že po vás někdo něco bude chtít. Znamená komplikace, starosti, změnu plánů. Tak proč ho vlastně nosíme? Proč chceme být pořád dostupní? Ať se podíváte kamkoli, uvidíte lidi s mobilem u ucha, s handsfree a nebo datlujícího SMS. Je to všude. A bude/může být hůř. </p><p style="text-align: justify;">Mám přístroj s velkým barevným dotykovým displejem na dvě simkarty, s foťákem, kamerou, přehrávačem hudby i diktafonem. SMS, MMS, WAP, mail, PDA reader a kdo ví co ještě. Co z toho ale skutečně využiji? Asi tak třetinu funkcí. To jsem ještě slabý odvar. Znám spoustu lidí, jejichž komunikátory dokáží neuvěřitelné věci. Navíc jsem osoba milující sci-fi, tudíž by mi tyto vymoženosti techniky měly být blízké. Jsou mi blízké a jejich používání mi není cizí. Ale to mi nezabrání v tom vidět, že spoustu z nich vlastně tak zcela nepotřebujeme a nejsou nic víc, než jen rozmarem. </p><p style="text-align: justify;">Je úžasné, jak se za pár let nároky lidí změnily, od pouhé potřeby být dostupný, být v kontaktu k potřebě mít něco s čím zachytit současné události, přehrát si oblíbenou skladbu, přečíst si knihu, zaznamenat datum schůzky... Jsme tak krásně zmlsaní technikou.</p><p style="text-align: justify;">Tak schválně, jak jste na tom vy, přátelé? Jaké přístroje vám říkají pane a jak moc toho co umí využíváte? ;)</p>Unknownnoreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-51247081770259402602008-02-02T22:33:00.000+01:002008-02-02T23:40:45.524+01:00Jak hluboko jsem klesla... Aneb High School Musical<p style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_p-MA_I9M0ic/R6TiXLbnybI/AAAAAAAAABU/i0JrPwk_3V4/s1600-h/HighSchoolMusical_Jewel.JPG"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;" src="http://2.bp.blogspot.com/_p-MA_I9M0ic/R6TiXLbnybI/AAAAAAAAABU/i0JrPwk_3V4/s200/HighSchoolMusical_Jewel.JPG" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5162499960706943410" /></a> Sice už o tomhle něco málo psalo mé věrné dvojče San, ale vzhledem k tomu, že její web se odporoučel do křemíkového nebe, budu neoriginální a vypůjčím si toto téma.Kdo neví nebo má problémy si vzpomenout, mám na mysli zprávu plnou výkřiků o tom, kterak ji pronásleduje jistý <a href="http://www.imdb.com/name/nm1374980/">Zac Efron</a>.</p> <p style="text-align: justify;">Takže… Tehdy jsem netušila kdo to je. Po jejím článku už tušila a od srdce jsem se tomu zasmála. Nechápala jsem totiž, jak ji nějaký film pro puberťáky a jejich idol mohl rozhodit. Úsměv mi ztuhl na rtech v jeden osudný den, kdy jsem s milým Zacem měla tu čest…</p><p style="text-align: justify;">Předat jí dárky, utěšit ji a ještě naposledy se ujistit, že s námi následující den nehodlá odjet slavit příchod nového roku. Pustila televizi. Naučila jsem ji nahrávat na DVD rekordéru. Nechala televizi puštěnou. Asi posté kolem Vánoc dávali Muzikál ze střední (High School Musical). S otevřenými ústy jsem zírala na obrazovku. Stejně tak můj přítel. San se jen smála a vykládala nám hrubý děj. </p><p style="text-align: justify;">V životě jsem neviděla tolik klišé vedle sebe! V životě jsem neviděla něco, co by tolik kopírovalo Pomádu! V životě jsem neviděla nic co by se tomu byť jen trochu přiblížilo. Tento kousek je opravdu unikát. Herci odporně sladcí, hezcí, přehrávající a hlavně mladí. Davové tanečky vládnou. Zamilované kukuče jsou hned v závěsu. A ta klišé… Jen jsem kroutila hlavou, vzývala boha a všechny svaté a většinou to prostě jen s ústy dokořán sledovala.</p><p style="text-align: justify;">Větší zděšení následovalo, když přítel začal odříkávat, co se stane dál (aniž by to viděl). Ještě větší, když si přítel začal zpívat (a to to předtím nikdy neslyšel). Ta správná panika přišla o pár týdnů později, když přítel stáhnul nejen první díl, ale i díl druhý. V té době už si vytrvale pobrukoval songy z těchto snímků. </p><p style="text-align: justify;">Pak přišel můj pád. Slabá chvilka, kdy jsem svolila a rozhodla jsem se na zbytek prvního dílu (u San jsme viděli jen část) dodívat. Druhý den následoval druhý díl. Katastrofa. Jsem ztracena. Ponížena. Zmatena. Zvláštní... Herci jsou mi odporní. Vidím, jak je to hrozné... Přesto jsem to viděla celé. A pak znovu jednotlivé pěvecké výstupy. Poté soundtracky permanentně uvízly na mém MP3 přehrávači. Nechápu. Jsem otřesena. Mám to svým způsobem ráda!!!</p><p style="text-align: justify;">Pokud jste sebevrazi nebo nenapravitelní zvědavci, prosím… Na youtube je to téměř celé. Tohle se zkrátka hned tak nevidí. Možná jsem zaspala dobu, kdy to bylo aktuální a dorost to „žral“, ale… Co na tom záleží? Chcete přímou ochutnávku? Tak tedy…</p><br /><p style="text-align: justify;">Suverénně <a href="http://www.youtube.com/watch?v=rL37snqMJx8">nejhorší výstup</a>, ačkoli skladbu mám asi nejradši. Mimochodem, ten chlapec ve filmech nezpívá sám. Údajně mu bylo pomáháno jiným zpěvákem s výškami. Podle jednoho videa z natáčení, co jsem shlédla, je můj názor takový, že hoch neumí zpívat vůbec. Tady je vidět, že neumí ani tancovat. Navíc, ať se pobavíte, mé asociace při sledování tohohle: Patrick Swayze, Blair. </p><br /><p style="text-align: justify;"> Suverénně <a href="http://www.youtube.com/watch?v=ir38tIOQdT0">nejhorší píseň</a> a… Ten výstup je také hodně strašný.</p>Unknownnoreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-64911913339235577482008-01-24T18:38:00.000+01:002008-02-02T23:33:18.712+01:00Zkouškové<p style="text-align: justify;">Není hezké používat jako nadpis příspěvku sprostá slova, ale nemohu jinak. Obzvláště, když jsem zjistila, že posledním mým počinem tady je přání k novému roku. Chci vám ale oznámit, že jinak tomu zatím nebude. Nehodlám vám tu totiž brečet, jak je všechno na nic, popisovat vám, jak krásně dokáži stresovat a jak je anglistika těžký obor. Pokud o to máte zájem, poptejte se mých nejbližších a nebo mě samé (pouze pokud se cítíte na vodopád slz :oP). </p><p style="text-align: justify;">Až toto hnusné období, které se co půl roku opakuje, bude za mnou, tak vám sem napíši něco o Hitmanovi a novoroční návštěvě kina s několika milými agenty, možná něco málo o plesech (pokud se něco zajímavého stane - po boku Blaira a mých bývalých spolužáků o tom nepochybuji) a určitě i něco dalšího. Do té doby se mějte lépe než já. ;)</p>Unknownnoreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-73199494622133125232008-01-05T16:58:00.000+01:002008-02-02T23:50:23.354+01:00Šťastný nový rok!!!<p style="text-align: justify;">Ufff... Zkouškové je strašná věc. Sotva to začalo a mám toho plné zuby. Takže když už mám chvilku času a učit se půjdu zase za půl hodiny, tak dva malé resty...</p><p style="text-align: justify;">Omlouvám se, že jsem vám tady na svém blogu nepopřála, takže: VŠECHNO NEJ NEJ NEJ DO NOVÉHO ROKU! (Většině z vás bylo stejně přáno jinou cestou, ale jen tak pro pořádek.:) )</p><p style="text-align: justify;">Silvestr je úspěšně za námi, takže se sluší poděkovat. Díky přátelé, bylo to velmi zábavné, příjemné a osvěžující. Co se dělo máte popsáno u <a href="http://cece.blog.cz">Ceceho</a>. Jen tam mohl dát více fotografií. Vůbec... Řekla jsem vám, že to byl můj první Silvestr mimo domov? Zvláštní že? V mém věku... Ale udělali jste ho velmi příjemným. Ani jsem to takové nečekala. Ještě jednou díky!</p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-37074811667821763122007-12-24T10:09:00.000+01:002008-02-02T23:35:34.657+01:00Šťastné a veselé!<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://www.starwars.com/community/news/holiday/f20071219/indexp17.html"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;" src="http://1.bp.blogspot.com/_p-MA_I9M0ic/R293qSc6PVI/AAAAAAAAABM/Hylwcr8p7HE/s400/marry_jar_jar.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5147464467499072850" /></a><span style="font-style:italic;font-size: 7pt">užitý obrázek je z webu <a href="http://www.starwars.com/community/news/holiday/f20071219/indexp17.html">starwars.com</a></span><br /><br /><p style="text-align: justify;">Krásné Vánoce Vám všem přátelé! Přeji hodně štěstí, lásky, zdraví, dárků a všeho, co si kdo přeje.</p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-19680679608478129042007-12-23T21:20:00.000+01:002008-02-02T23:38:50.056+01:00Gloria in excelsis deo<p style="text-align: justify;">Ne, nebudu se tu zabývat náboženskou otázkou. Víte, že jsou Vánoce, že? Takže tohle spojení jste jistě již slyšeli z mnoha koutů... I mě, navzdory všem těm esejům, co musím napsat, chytla vánoční nálada. A to díky dalšímu kulturnímu zážitku o který se s vámi hodlám podělit. </p><p style="text-align: justify;">Dnes v podvečer jsem se pořádně teple navlékla (rozuměj silonky, kalhoty, tři trika, dvoje ponožky, čepice, šála, bunda, rukavice a podobné nezbytnosti) a vyrazila s rodinkou (tedy... bratr vyrazil o hodinu dříve) do slavonického (to je to město, kde mám trvalé bydliště) kostela Nanebevzetí Panny Marie (máme tam dokonce tři kostely) na vánoční koncert (žádné orchestry a známí skladatelé jasné - místní dětské sbory chápete?). Téměř dvě hodiny jsem tedy strávila ve vymrzlém kostele spolu s asi polovinou slavonického obyvatelstva a stejně jako oni se snažila dohlédnout na účinkující (malé caparty s průměrnou výškou asi tak metr, a to navíc přes nadšeně fotící tatínky - chápete nemožnost toho počínání?).</p><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_p-MA_I9M0ic/R27oIyc6PTI/AAAAAAAAAA8/kWfrg3PmsRY/s1600-h/koncert+copy.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;" src="http://2.bp.blogspot.com/_p-MA_I9M0ic/R27oIyc6PTI/AAAAAAAAAA8/kWfrg3PmsRY/s320/koncert+copy.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5147306661810683186" /></a><span style="font-style:italic; font-size: 7pt">foto: má maličkost pomocí své Nokie</span><br /><p style="text-align: justify;"><span style="font-weight:bold;">Caparti </span>(od 4 do 6 let)byli sladcí. Neumrzli, nestyděli se, roztomile se řehtali a šlo jim to. Zpívali česky.</p><p style="text-align: justify;"><span style="font-weight:bold;">Starší děti</span> (cca 7-9 let)nebyly sladké. Byly fajn. Šlo jim to také, ale některé už dělaly blbiny. Zpívaly česky.</p><p style="text-align: justify;"><span style="font-weight:bold;">Paní z Rakouska. </span>Nechytla jsem jméno. Pravděpodobně i nějakou tu operu zpívá, protože ten hlas... Typický, sytý, vyzpívaný... Dostali jsme se do vyšších sfér - Bach a pak Vivaldi. Dále jedna koleda německy (ať si kdo chce co chce říká o mé zaujatosti a nenávisti k němčině, ten jazyk zkrátka není vhodný pro zpěv - je absolutně nemelodický!). Jedna píseň anglicky (můj anglistický sluch trpěl obzvláště při neustále opakovaném [falou] - a to to měla být, předpokládám, profesionálka, která by si na tohle měla dávat pozor - i sólistky staršího sboru na tom v tomto směru byly lépe).</p><p style="text-align: justify;"><span style="font-weight:bold;">Paní učitelka od capartů.</span> Překvapila mě - nečekala bych, že se v ní skrývá takový úžasný hlas. Opět Vivaldi. Obě dvě paní v kombinaci... Úžasné.</p><p style="text-align: justify;"><span style="font-weight:bold;">Starší sbor</span> (cca 9-16 let). Konečně došlo na pořádný sborový zpěv. Šlo jim to. Měli nádherné žluté a modré šály (taky bych takovou chtěla i když bych ji nenosila). Zpívali latinsky, česky, anglicky. Zpívali anglicky rádi (ale jen sólistky uměly anglicky vyslovovat - co bych dala za to, kdybych jim všem ostatním mohla strčit do pusy horkou bramboru a mlátit je do zad aby se naučili přídechy). Ale jinak zpívali krásně. Jednu píseň jsem dokonce kdysi ve sboru z téže umělecké školy zpívala taky (zjištění jak moc si ji ještě pamatuji - latinsky a celou - bylo děsivé)</p><br /><p style="text-align: justify;">Víte... Moc často ven u nás nechodím (rozuměj jak mezi lidi, tak na takovéto "městské" akce). Víte proč? Třeba kvůli ukecanému obyvatelstvu, které si stěžuje na to, že nezpívají "White Christmas" česky, když je to české. Kvůli obyvatelstvu, které si neumí vypnout mobilní telefon ani v kostele. Kvůli obyvatelstvu, které klidně výská, jásá a řve v kostele (nejsem věřící, ale cítila jsem se příšerně jen proto, že tam sedím v čepici - ale kdybych ji sundala umrzly by mi a odpadly uši). Kvůli obyvatelstvu, které rádo drbe a nezklapne ani když hrají Bacha či Vivaldiho.</p><br /><p style="text-align: justify;">Víte... Nesnáším "amerikanizaci". Nesnáším to, jak se sem dostávají západní zvyky a vytlačují ty české. Nesnáším míchání angloamerické kultury s naší, přestože studuji anglistiku a mám ráda obě. Nesnáším, když obchodníci a média pletou hlavu českým dětem, kterým doma rodiče vyprávějí o tom, jak jim dárky přinese malý Ježíšek, usilovným ukazováním Santy Clause. A když jsem kdysi viděla Sestru v akci, říkala jsem si, že se tohle v českém kostele ani stát nemůže. Hmmm... Nezpívaly jeptišky, ale onen starší sbor. "Happy day" a tancující sbor byl opravdu silný zážitek. Jen ne v kladném smyslu. Možná jsem konzervativnější, než jsem si myslela, ale opravdu mi to vadilo.</p><br /><p style="text-align: justify;">Ačkoli to vypadá, že se mi na vánočním koncertě vůbec nelíbilo, mrzla jsem, potřebovala na záchod a nadávala na angličtinu a němčinu, tak je to právě naopak. Líbilo se mi tam moc. Víc než jsem čekala. Byl to krásný zážitek a opravdu jsem si to užila. Kdybych se na to nepodívala i trošku kritickým okem, byla by to nuda. Bylo to zkrátka naprosto úžasně vánoční. Něco, co jsem už dlouho nezažila.</p><br /><p style="text-align: justify;">Dobře, přiznávám, že nejzábavnější byl závěr, kdy se většina osazenstva kostela, která s sebou neměla děti, přesunula ze svatostánku rovnou do několika místních otevřených hospůdek na svařené víno či grog. I já nebyla výjimkou (za dozoru rodičů). Večer tímto ale neskončil. Nastal totiž čas rozdávání betlémského světýlka místními skauty (po dlouhé řádce let jsem se jej neúčastnila jako všem svíčky zapalující aktér) a tudíž i tradiční živý betlém. Zkrátka i když ne všechny věci jsou krásně vánočně romantické a přesně takové, jaké bychom je chtěli mít, jsou zkrátka tradiční, vánoční, milé a stojí za to.</p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-2381598724476094832007-12-17T19:10:00.001+01:002008-02-02T23:42:23.555+01:00Upřímné doznání...<p style="text-align: justify;">A s tímto, prosím pěkně, chodím:</p><br /><object width="425" height="355"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/GTzQBvOq5T4&rel=1"></param><param name="wmode" value="transparent"></param><embed src="http://www.youtube.com/v/GTzQBvOq5T4&rel=1" type="application/x-shockwave-flash" wmode="transparent" width="425" height="355"></embed></object><br /><br /><p style="text-align: justify;">Pro ty co znají, tak ať si s úsměvem zavzpomínají a pro ty co ne tak... Držte se. ;)</p>Unknownnoreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-15940280800571277402007-12-14T11:11:00.000+01:002008-02-02T23:49:53.227+01:00Nákupy? Ne, kdeže... Beowulf - Adults only<p style="text-align: justify;">Jednoho krásného prosincového podvečera, kdy odporně lilo, všude byly kaluže, bahno a tma, jsem se s <a href="http://blair.blog.cz" target="new">Blairem</a> vydala, na jeho popud, na menší předvánoční nákupy do Olympie. Výsledkem bylo, že jsme se nevrátili s jediným novým dárkem, ale zato se zajímavým kulturním zážitkem. Co se tedy dělo:</p><p style="text-align: justify;">Pět minut v brněnském nákupním centru Olympie: <span style="font-style:italic;">- "Mám hlad." - "Jdeme jíst."</span><br />Deset minut v nákupním centru Olympie: <span style="font-style:italic;">- "Nezajdeme na něco do kina?" - "Proč ne?"</span><br />Hodina v nákupním centru Olympie: <span style="font-style:italic;">Mezi výklady se už beze slov sunou dvě unavené, znechucené a k smrti otrávené mrtvolky. Pouze pohled na výklad hračkářství jim vlije do žil trochu energie. Následně nejméně půl hodiny slintají u pokladny nad vystavenými Star Wars Miniatures. Na závěr zdecimovaní pochodováním, prodíráním se davy lidí a vydřidušskými cenami se zhroutí do sedadel kinosálu.</span></p><br /><p style="text-align: justify;"><span style="font-weight:bold;">BEOWULF</span> <br />Kdyby stál více než jsem za vstupenku dala, asi by mě do toho sálu nikdo nedostal. Stejně uvažovalo více lidí - sál byl totiž plný. </p><p style="text-align: justify;">Od samého začátku bylo vidět, že je to film primárně pro IMAX (okázalé lety nad krajinou, kopí namířená proti divákovi...).</p><p style="text-align: justify;">Od samého začátku bylo vidět, že je to film velmi naturalistický (Hróthgar od začátku téměř nahý, vojáci močící a probírající Ježíše). </p><p style="text-align: justify;">Od samého začátku bylo vidět, proč je všechno animované (Grendel trhající lidi vejpůl a krev cákající všude - to si asi vyžadovalo zmírnění pomocí nerealistické animace).</p><p style="text-align: justify;">Od samého začátku bylo vidět, že tvůrci asi Beowulfa četli (docela se drželi předlohy - alespoň nakolik si pamatuji o čem to má být).</p><p style="text-align: justify;"><span style="font-weight:bold;">Shrnu to tedy asi takhle:</span> Ne, že by to byl film, který bych musela vidět několikrát - myslím, že jednou stačilo. Ale bylo to docela milé překvapení a slušná podívaná. Obzvláště, pokud byste, jako já, šli do kina na řežbu od začátku do konce a typické americké "velmi volné zpracování" předlohy.</p><p style="text-align: justify;">Není to totiž řežba od začátku do konce... Kupodivu se tam občas i objeví nějaká ta zavážnější témata. Hlavní hrdinové rozhodně nejsou svatoušci a ví to o sobě. A hlavně... Byl tam drak (já ráda draky). Cool drak. <br />Zkrátka zajímavý snímek. Časem na něj nejspíš zapomenu, ale pro teď... Stál za shlédnutí a oněch 50 Kč.</p><br /><p style="text-align: justify;"><span style="font-weight:bold;">VÝKŘIK MÉHO LINGVISTICKÉHO JÁ:</span> Vysvětlí mi sakra někdo, proč pouze Grendel a jeho matka mluvili starými anglosaskými (či jakými) dialekty?! Sice to bylo zajímavé, ale kvůli mému lingvistickému zaměření jsem půlku filmu přeýšlela o tom, proč to tvůrci udělali a nesoustředila se.</p><br /><p style="text-align: justify;"><span style="font-weight:bold;">VÝKŘIK MÉHO ŽENSKÉHO (můžete klidně dosadit i ZVRHLÉHO) JÁ:</span> To není fér!!! Tolik diskusí o zakrývání nahé Angeliny Jolie a žádná diskuse o zakrývání Raye Winstona. Chlapi nakonec ve filmu viděli vše. Měli přehled o velikosti, tvaru jakékoli části těla Angeliny Jolie. Leda o ochlupení v jistých partiích byli ochuzeni (pokud se jej Angelina nezbavuje). A my?! Co dámské publikum?! Polonahé namakané chlapy vidíme v každém druhém filmu. Tady jeden pěkných pár minut bojuje s nestvůrou úplně nahý a... Nic. Vše je pěkně okatě skryto. Tu tam byla přilba vojáka, tu tam někdo stál v záběru, tu tam byl zrovna nějaký stůl, kůl či jiná clonící překážka. Zkrátka ani náznak. I u Supermana jsme mohly mít lepší představu o velikosti jeho "nádobíčka". Zkrátka to není fér. Tomu se říká rovnoprávnost?</p><br /><p style="text-align: justify;"><span style="font-weight:bold;">VÝKŘIK NA ZÁVĚR:</span> Radno nevědět, jak jednotliví herci vypadají ve skutečnosti. Úplně jinak. Až na tu Angelinu.</p>Unknownnoreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-5059569841210310212007-12-01T15:09:00.001+01:002008-02-02T23:26:44.221+01:00Nevděk vládne světem<p style="text-align: justify;">Svět je kruté místo, to všichni víme. A pokud se ho pokusíte zkrášlit nebo se pokusíte přičinit, aby pro někoho nebyl zase až tak krutý, dostanete na kokos. A pokud možno hned několikrát v jeden den.</p> <p style="text-align: justify;">14 let... Nejdřív zábava, potom práce. Mnoho zkušeností k nezaplacení a idejí, jež vás dělají lepším člověkem. A hlavně příjemný pocit, že přestože jsou dnešní děti rozmazlené, můžete jim zkusit toto předat i vy. A pak... Po této řadě let snažení je vám vpálena do obličeje otázka: "Co jsi udělala?" A to ještě člověkem, který je pod vámi nejen inteligenčně, ale i osobnostně. Jde o otázku týkající se jednoho večera, jedné přípravy akce, ale vidíte, že vyjadřuje jeho celkové mínění o vás. <a href="http://www.skautky-sl.wz.cz/" target="new">To zkrátka není fér</a>. Konec jedné dlouhé a hořkosladké etapy života a z něj plynoucí poučení: <span style="font-style: italic;">"S blbcem se nedomluvíš."</span></p> <p style="text-align: justify;">Konec této etapy mě mrzí. Už jen proto, že další věc, jež mě včera naštvala, mi ukázala, jak velký vliv na mě 14 let ve skautingu mělo, protože se mi vybavuje část textu užívaného u zapalování slavnostního ohně loučí planoucí tzv. světlem pravdy, jímž by se mnozí měli řídit: <span style="font-style: italic;">"Čestné slovo je svaté. Hraj poctivou hru, falešná hra je totéž co zrada. "<br /></span></p><p style="text-align: justify;">Zavěr: Mrzí mě, že lidé nechtějí, abych k nim byla upřímná.</p>Unknownnoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-504309444240120697.post-80934577735092569432007-11-21T12:40:00.000+01:002007-12-01T15:08:32.016+01:00Nový začátek<div style="text-align: justify;">Každý má blog.<br /><br /><span style="font-style: italic;">"Založ si blog..." Říkají. "Co budu psát?" Říkám já.</span><br /><br />Výsledek čtete. Blog založen - kdysi, kdesi... Přesunut - nedávno... Cenzurován - taktéž... První příspěvek zde - dnes...<br />Možná budou i další. Někdy... Až mně poleze krkem učení. Nejspíš... Kdy se o něm dozví přátelé? To ještě potrvá...</div>Unknownnoreply@blogger.com2