Stejně tak jako všichni ostatní, i já si užívám zimních radovánek, potažmo sportů. Přestože s mou drahou polovičkou rádi posedáváme u našich notebooků, koukáme na nějaký ten film, prostě zdržujeme se v teple vyhřátého domova, občas nás postihne záchvat hyperaktivity.
Onen záchvat hyparaktivity se tentokrát týkal bruslí. Už loni mě Blair strašil nápadem jít v Brně bruslit, ale k ničemu nedošlo. Letos změnil slova v činy. Dovezl své brusle do Brna (aby je následující víkend zase vezl zpět do Slavičína) a přiměl mě překonat svou nechuť k nakupování věcí, jež se musí zkoušet, a pořídil mi mé první brusle (nepočítám-li in-line). Ano, ve dvaadvaceti letech mám své první brusle!!!
Jsou mé první, ale na bruslích jsem stála asi tak potřetí v životě. Bylo to v sobotu v poledne, 17. ledna, na kluzišti/hokejbalovém hřišti ve Slavičíně...
Obula jsem se, navlékla tkaničky, zavázala. Prohlédla jsem si svou nožku v brusli velikosti 34: A na tomhle se mám udržet? Vždyť i ty dvě holčičky opouštějící prostor mají brusle větší než já! Nadechla jsem se, stáhla krytky z osří a vrávoravě se brodila sněhem ke kluzišti. Naštěstí bylo prázdné. (Tak to vydrželo asi tak dalších pět minut, než se na scéně objevil malý všetečný chlapec, který se s námi chtěl kamarádit.) Vstoupila jsem na led. Zavrávorala a... Stála. Co teď? Na led vskočil Blair. V tu ránu jsem měla chuť brusle zkopnout. No to si snad dělá pr...?! Začal kroužit po kluzišti, a to rychlostí, která mi připadala skoro jako nadsvětelná. Mám dojem, že půjdu domů. Chvíli jsem ho nevěřícně pozorovala: Ten holomek se mi zase nepokrytě směje! A pak se rozhodla: Jdu na to. Pustila jsem se do prvních váhavých krůčků/posunů (za odborných rad onoho všetečného chlapce). V hlavě mi hučelo: Je to jako jízda na kole... Vybaví se ti to... To bude v pohodě... A ono skutečně. Blik-cvak. V zápětí zkušenosti z předešlých dvou pokusů bruslit, k nimž došlo asi tak před deseti lety, naskočily.
Shrnutí: došlo na jeden pád (naražený zadek, bok, ruka, rameno - žádné modřiny); umím se rozjet, umím zatočit, v případě nutnosti umím i zabrzdit; pokusy přešlapovat a překládat byly, ale je to příliš nebezpečné
Ponaučení: led ve Slavičíně je zatraceně tvrdý; zoubky jsou jen pro zlost (a na rozbití nosu); všeteční chlapečci jsou všude a maminky by je měly naučit mlčet
Následky: mírná bolest v rameni a v lýtku, zmrzlý nos, velký hlad
BTW: Po návratu jsem si trošku zdřímla a večer jsem pár hodinek hopkala na Wii DDR Hottest Party. Takže nejsem zase tak fyzicky zdechlá... ;)
