Můj pokoj začíná nabírat opravdu geekovský vzhled. Ještě pár takových Vánoc a narozenin a budu potřebovat nový poličkový systém.
BTW: Můj Obi je č. 181 z 2500.
Znovu přišel Ježíšek
... a pěkně se pronesl. Ne, ani teď nepatřím mezi majitele sošky Leiy. Ale po letošních Vánocích mám kromě úžasné Barriss a Luminary neméně úžasného Obiho! Letos jsem zkrátka byla zatraceně hodná. ;)
Můj pokoj začíná nabírat opravdu geekovský vzhled. Ještě pár takových Vánoc a narozenin a budu potřebovat nový poličkový systém.
BTW: Můj Obi je č. 181 z 2500.
Můj pokoj začíná nabírat opravdu geekovský vzhled. Ještě pár takových Vánoc a narozenin a budu potřebovat nový poličkový systém.
BTW: Můj Obi je č. 181 z 2500.
Šťastné a veselé!
Přeji všem, kterým jsem ještě nepopřála, hezké svátky a šťastný nový rok!
Proč až teď, kdy je ten den D téměř za námi? Aby to nebylo stejné jako každý rok. ;)
Ten obrázek tu není náhodou. Tuto sošku mám teď v poličce (č. 2 209 z 3 000; Leiu už má kde kdo ;) ). A obě série Clone Wars k tomu (obal DVD je cca o 1 cm nižší než soška). Miluji svou rodinku a "radícího" přítele. Tohle je tedy nejen chlubení se, ale veřejné a neskutečně nadšené DÍKY!
Proč až teď, kdy je ten den D téměř za námi? Aby to nebylo stejné jako každý rok. ;)
Ten obrázek tu není náhodou. Tuto sošku mám teď v poličce (č. 2 209 z 3 000; Leiu už má kde kdo ;) ). A obě série Clone Wars k tomu (obal DVD je cca o 1 cm nižší než soška). Miluji svou rodinku a "radícího" přítele. Tohle je tedy nejen chlubení se, ale veřejné a neskutečně nadšené DÍKY!
Koprcon 2008
Týden se s týdnem sešel a já se rozhodla shrnout, co se událo minulý víkend na letos vánočním Koprconu. Chvilkami si sice říkám: Kde jsou ty časy, kdy jsme se San sepisovaly „vtipné“ reporty na Missions, ale život se mění a ne každá změna musí být špatná. Takže další „solo“ report plný soukromých úvah.
První závan Koprconu jsem pocítila již někdy v úterý, kdy Blair po ICQ i telefonicky řešil s Budjim a Damem jisté organizátorské komplikace a záležitosti. Byl to závan připomínající tradiční Damovu nervozitu a vytíženost, jež se mu odráží ve tváři vždy v pátek, když přijedeme, a jež v průběhu conu pomalu ale jistě mizí, až se v sobotu večer přemění v uvolnění a spokojenost. I tentokrát se tento proces u vrchního organizátora odehrál a vše dobře dopadlo. Jsem za to ráda a děkuji mu za to, že to pro nás stále ještě podstupuje.
Druhý závan Koprconu, tentokrát už ten navýsost pohodový, jsem pocítila ve čtvrtek v podvečer, kdy se Blair přesunoval do Kopřivnice. Odjížděl s Monikou a Dortem. Opět mě udivili svou skvělou náladou. Jak to jen dělají? Litovala jsem, že nemohu využít místa, které mi Dort pohotově v autě uvolnil. Do čtvrtečních „organizátorských aktivit“ však nemám co mluvit. Popřála jsem jim tedy šťastnou cestu, mávla jim a vydala se sehnat večeři.
V pátek dopoledne konečně přišla řada na tu pravou cestovní horečku. Do bratrova příjezdu jsem se ji snažila zahnat studijními aktivitami. Ještě spěšný oběd, telefonát od Albi o tom, že se naše drahé polovičky nejsou schopny domluvit ani na tom, zda si vzít kvádro, a už jsme s bratrem ruku v ruce kvaltovali na nádraží.
Tam přišly na přetřes staré známé historky o „softwarové policii“, o oslovování všech blonďatých mládenců v hale, došlo na básnění o sladkém medovníku a sepisování seznamu. Nalodili jsme se a v tu chvíli jsem pochopila, že tento con bude vše vskutku jinak, než doposud. Bratr a já jsme byli rozděleni a podle sluchu, kdy byl z vedlejšího kupé slyšet hlavně jeho a Lordův hlas, mu to nikterak nevadilo. Oddali se pokeru a já s Cecem a Xixi pro změnu nezávaznému pokecu o všem a o ničem. O jediné větší zpestření cesty se mi postarala San, která mě těsně před Studénkou telefonicky informovala o tom, že nás pražská část výpravy hledá po nádraží, na kterém jsme pochopitelně ještě nebyli. Ještě poněkud zmatečný přesun z vlaku do vlaku a vítej Kopřivnice!
U registrace jsem si vystála jednu frontu jen proto, aby mě poslali do druhé. Vystála jsem i tu, otestovala Damovu paměť, představila se, vyfasovala taštičku s propagačními materiály a kouzelné číslo pokoje, kde jsme měli nocovat. Jelikož Blair nebyl v dohledu a poprvé a naposledy mě tím tento con naštval, šla jsem za ostatními do tělocvičny, kde se už San aktivně snažila sehnat figurku Evy, aby její Wall-I nebyl osamělý.
Co dál? Prošvihla jsem Budjiho legendární přednášku „Trendy and Geek,“ jejíž následky měly přetrvat i po conu, kdy se měl facebook naplnit českými SW fany. Čekali jsme se San a Haluzzem na „High School Musical.“ Blair se kvůli přednášce o tomto fenoménu snažil vyrazit z místnosti Discorda, což je věc téměř nemožná. Jen jsme byli utvrzeni v tom, jak šílený Discord je – kdo se s nadšením kouká na záznam sebe sama? Přednáška o High School byla svižná, vtipná, praštěná, stejně jako jsou filmy samotné.
Prošvihla jsem Star Wars kufr, což mě do teď pěkně štve. No, ale aspoň jsem úspěšně dělala „křena,“ San a Haluzzovi, skvěle si s nimi popovídala, a pokud se má paměť nemýlí, tak jsme někdy v tuto dobu vyplundrovali stoleček s voňavkami. San k Artoo: „Chceš vonět jako Victoria Backgham? Kssss!“ Jediný, kdo tam používal testovací papírky, jsem byla já, takže si jistě dokážete představit, jak jsme záhy všechny zapáchaly a jak nás z toho bolela hlava.
Během večera jsem se z chodby téměř nehnula. Trousili se tudy lidé znechucení Maxem Paynem, od Albi jsem se dozvěděla, co jsem dělala během svého prvního alkoholového „okna,“ popovídala si snad s každým koho znám, bezděčně bratrovi vypila asi tak dvě piva a propásla Vodenovo „vs.“ Opět. Úmyslně. V průběhu let mě to nějak omrzelo a naučila jsem se u toho usínat. Sorry! Nakonec jsem šla nevyhnutelně spát – ano, já na conech spím.
V sobotu ráno jsme se s Blairem hodili „do gala,“ stejně jako Lord a Albi, a mazali na chvilku propagovat Spyweb a omrknout burzu. Vyměnila jsem spoustu Star Wars nálepek (děkuji za to Vojtovi, Salle a nepřítomné Gwen), rozdala spoustu Spyweb vizitek, očumovala výrobu perníčků a obratně se vyhýbala televizi. Kameře se v jednu chvíli zalíbil můj upravený vzhled, ale nedohnala mě. A u perníčků neměli gungana, takže jsem se zdobení neúčastnila. Navíc se znám, určitě bych se zapatlala. Ale poslala jsem tam San – a ta vyhrála!!!
A tak dále a tak dále… Prostě jsem conovala. Najednou byla tma, a tak jsem začala hučet do San, ať si jde se mnou sprejem nastříkat na zeď pár R2, rebelských znaků a podobných kravinek. Nakonec se nechala udolat a skvěle jsme si to užily. Vlastnoručně jsme vytvořily svou šablonu ROAR! a málem kvůli ní nestihly Padméinu přednášku o „Galactic Senate Fashion.“ Má cenu psát, že Padmé nezklamala? Nejsem přece jejím pravidelným posluchačem jen tak pro nic za nic!
Chvilka posezení na oblíbené chodbě, převlékací chvilka na pokoji, opět posezení na chodbě a hurá na galavečer. Bylo to něco nového, přesto starého. Něco neotřelého, přesto známého. Hudební výkony skvostné, práce kostymérů barvitá, skladba pořadů překvapující a geniální. Jako vždy skvělá porce zábavy. S úžasnou vánoční tečkou. Všimli jste si někdo, že světýlka na stromečku hrála? Fascinující.
Tradiční diskotéka, na niž zvaly perfektní a vtipné plakáty. Pořádně si zatancuji pouze dvakrát ročně – na FF a na Kopru. Obojí díky Treworovi a všem těm fanům-spolutanečníkům, kteří spolehlivě vytvoří atmosféru, kterou mám ze všeho nejradši, a na kterou se vždycky těším celého půl roku. Uvolnění, zábava, tanec… Co lepšího na závěr conu?
Ráno bolest nohou, spánkový deficit a hořké uvědomění, že je zase konec. Dát si kafe, rozloučit se s Brnem, podívat se na poslední přednášku. Pak ještě zajít na oběd, rozloučit se s Prahou, s teskným pohledem sledovat vyklizenou školu a poslouchat poslední rozhovory. Spolu s Blairem a plakátem Ewana McGregora se nasoukat na zadní sedadlo Dortova auta a adieu! Snad zase za rok.
První závan Koprconu jsem pocítila již někdy v úterý, kdy Blair po ICQ i telefonicky řešil s Budjim a Damem jisté organizátorské komplikace a záležitosti. Byl to závan připomínající tradiční Damovu nervozitu a vytíženost, jež se mu odráží ve tváři vždy v pátek, když přijedeme, a jež v průběhu conu pomalu ale jistě mizí, až se v sobotu večer přemění v uvolnění a spokojenost. I tentokrát se tento proces u vrchního organizátora odehrál a vše dobře dopadlo. Jsem za to ráda a děkuji mu za to, že to pro nás stále ještě podstupuje.
Druhý závan Koprconu, tentokrát už ten navýsost pohodový, jsem pocítila ve čtvrtek v podvečer, kdy se Blair přesunoval do Kopřivnice. Odjížděl s Monikou a Dortem. Opět mě udivili svou skvělou náladou. Jak to jen dělají? Litovala jsem, že nemohu využít místa, které mi Dort pohotově v autě uvolnil. Do čtvrtečních „organizátorských aktivit“ však nemám co mluvit. Popřála jsem jim tedy šťastnou cestu, mávla jim a vydala se sehnat večeři.
V pátek dopoledne konečně přišla řada na tu pravou cestovní horečku. Do bratrova příjezdu jsem se ji snažila zahnat studijními aktivitami. Ještě spěšný oběd, telefonát od Albi o tom, že se naše drahé polovičky nejsou schopny domluvit ani na tom, zda si vzít kvádro, a už jsme s bratrem ruku v ruce kvaltovali na nádraží.
Tam přišly na přetřes staré známé historky o „softwarové policii“, o oslovování všech blonďatých mládenců v hale, došlo na básnění o sladkém medovníku a sepisování seznamu. Nalodili jsme se a v tu chvíli jsem pochopila, že tento con bude vše vskutku jinak, než doposud. Bratr a já jsme byli rozděleni a podle sluchu, kdy byl z vedlejšího kupé slyšet hlavně jeho a Lordův hlas, mu to nikterak nevadilo. Oddali se pokeru a já s Cecem a Xixi pro změnu nezávaznému pokecu o všem a o ničem. O jediné větší zpestření cesty se mi postarala San, která mě těsně před Studénkou telefonicky informovala o tom, že nás pražská část výpravy hledá po nádraží, na kterém jsme pochopitelně ještě nebyli. Ještě poněkud zmatečný přesun z vlaku do vlaku a vítej Kopřivnice!
U registrace jsem si vystála jednu frontu jen proto, aby mě poslali do druhé. Vystála jsem i tu, otestovala Damovu paměť, představila se, vyfasovala taštičku s propagačními materiály a kouzelné číslo pokoje, kde jsme měli nocovat. Jelikož Blair nebyl v dohledu a poprvé a naposledy mě tím tento con naštval, šla jsem za ostatními do tělocvičny, kde se už San aktivně snažila sehnat figurku Evy, aby její Wall-I nebyl osamělý.
Co dál? Prošvihla jsem Budjiho legendární přednášku „Trendy and Geek,“ jejíž následky měly přetrvat i po conu, kdy se měl facebook naplnit českými SW fany. Čekali jsme se San a Haluzzem na „High School Musical.“ Blair se kvůli přednášce o tomto fenoménu snažil vyrazit z místnosti Discorda, což je věc téměř nemožná. Jen jsme byli utvrzeni v tom, jak šílený Discord je – kdo se s nadšením kouká na záznam sebe sama? Přednáška o High School byla svižná, vtipná, praštěná, stejně jako jsou filmy samotné.
Prošvihla jsem Star Wars kufr, což mě do teď pěkně štve. No, ale aspoň jsem úspěšně dělala „křena,“ San a Haluzzovi, skvěle si s nimi popovídala, a pokud se má paměť nemýlí, tak jsme někdy v tuto dobu vyplundrovali stoleček s voňavkami. San k Artoo: „Chceš vonět jako Victoria Backgham? Kssss!“ Jediný, kdo tam používal testovací papírky, jsem byla já, takže si jistě dokážete představit, jak jsme záhy všechny zapáchaly a jak nás z toho bolela hlava.
Během večera jsem se z chodby téměř nehnula. Trousili se tudy lidé znechucení Maxem Paynem, od Albi jsem se dozvěděla, co jsem dělala během svého prvního alkoholového „okna,“ popovídala si snad s každým koho znám, bezděčně bratrovi vypila asi tak dvě piva a propásla Vodenovo „vs.“ Opět. Úmyslně. V průběhu let mě to nějak omrzelo a naučila jsem se u toho usínat. Sorry! Nakonec jsem šla nevyhnutelně spát – ano, já na conech spím.
V sobotu ráno jsme se s Blairem hodili „do gala,“ stejně jako Lord a Albi, a mazali na chvilku propagovat Spyweb a omrknout burzu. Vyměnila jsem spoustu Star Wars nálepek (děkuji za to Vojtovi, Salle a nepřítomné Gwen), rozdala spoustu Spyweb vizitek, očumovala výrobu perníčků a obratně se vyhýbala televizi. Kameře se v jednu chvíli zalíbil můj upravený vzhled, ale nedohnala mě. A u perníčků neměli gungana, takže jsem se zdobení neúčastnila. Navíc se znám, určitě bych se zapatlala. Ale poslala jsem tam San – a ta vyhrála!!!
A tak dále a tak dále… Prostě jsem conovala. Najednou byla tma, a tak jsem začala hučet do San, ať si jde se mnou sprejem nastříkat na zeď pár R2, rebelských znaků a podobných kravinek. Nakonec se nechala udolat a skvěle jsme si to užily. Vlastnoručně jsme vytvořily svou šablonu ROAR! a málem kvůli ní nestihly Padméinu přednášku o „Galactic Senate Fashion.“ Má cenu psát, že Padmé nezklamala? Nejsem přece jejím pravidelným posluchačem jen tak pro nic za nic!
Chvilka posezení na oblíbené chodbě, převlékací chvilka na pokoji, opět posezení na chodbě a hurá na galavečer. Bylo to něco nového, přesto starého. Něco neotřelého, přesto známého. Hudební výkony skvostné, práce kostymérů barvitá, skladba pořadů překvapující a geniální. Jako vždy skvělá porce zábavy. S úžasnou vánoční tečkou. Všimli jste si někdo, že světýlka na stromečku hrála? Fascinující.
Tradiční diskotéka, na niž zvaly perfektní a vtipné plakáty. Pořádně si zatancuji pouze dvakrát ročně – na FF a na Kopru. Obojí díky Treworovi a všem těm fanům-spolutanečníkům, kteří spolehlivě vytvoří atmosféru, kterou mám ze všeho nejradši, a na kterou se vždycky těším celého půl roku. Uvolnění, zábava, tanec… Co lepšího na závěr conu?
Ráno bolest nohou, spánkový deficit a hořké uvědomění, že je zase konec. Dát si kafe, rozloučit se s Brnem, podívat se na poslední přednášku. Pak ještě zajít na oběd, rozloučit se s Prahou, s teskným pohledem sledovat vyklizenou školu a poslouchat poslední rozhovory. Spolu s Blairem a plakátem Ewana McGregora se nasoukat na zadní sedadlo Dortova auta a adieu! Snad zase za rok.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)