Jak jste si mohli všimnout, konec září a začátek října se tu nesl ve znamení vyšilování ohledně tématu k bakalářce a shánění profesorů. Teď je situace podstatně klidnější a zábavnější.
Profesora, který by mi vedl práci, jsem sehnala a z mého tématu byl nadšený (všichni jsou z mého tématu nadšení). Řekl mi, ať mu donesu přihlášku k podpisu a za čtrnáct dní přijdu na posezení lidí, kteří u něj píší práce. To bylo před pěti týdny a já mám za sebou tyto "posezení", které oficiálně nesou titul Diplomový seminář, již dvě.
Většina účastníků tohoto semináře jsou studenti magisterského studia, v horším případě studenti diadelních věd. Nicméně skoro všichni píší práci o dramatickém překladu. To znamená, že každých čtrnáct dní musím sestoupit do jámy lvové - kabinet divaelních věd, kde tento seminář probíhá, je v suterénu budovy G FF MU, což je podivná, smradlavá, plakáty polepená, tmavá chodba, kde táhne, a kde potkáte leda samé vyřazené židle, stoly, sem tam nějaké to kolo a hlavně podivná individua, která si říkají studenti divadelních věd. Mimojiné to znamená i to, že se pravidelně ocitám ve společnosti freaků s velkým F - tito lidé, jsou totiž do zblbnutí schopni porovnávat jednotlivé překlady Shakespeara.
Průběh semináře je celkem příjemný. Když pominu, že z půlky nevím, o čem ti lidé vlastně mluví. Sedíme si v kroužku kolem stolku, chroustáme sušenky, pijeme čaj (takové hezké anglické prostředí) a posloucháme něčí promuvu o jeho práci a pokrocích. Jakmile dotyčný skončí, dožvýkáme sušenky, a kritizujeme. Tedy... Vznášíme návrhy. Docela přínosné. Už na prvním semináři mě díky tomuhle systému napadla spousta nových věcí, které by se do mé bakalářky mohly hodit a bylo mi zapůjčeno či přislíbeno několik vhodných zdrojů, o jejichž existenci bych jinak asi nevěděla.
Je poněkud deprimující poslouchat přesné a podrobné představy mých kolegů o jejich pracích. Obzvláště když já jsem ve fázi "hraboše" (hamty hamty, ať mám co nejvíce materiálu). Ano, tohle spolehlivě vyvede z deprese. Úžasná terminologie, kterou náš profesor chrlí (a jeho studenti ji už tak doplňují). Namátkou mě napadá ještě "patlající habitus" (trpí jím zejména doktorandi ve svém třetím roce studia, kdy si uvědomí, že by měli něco začít sepisovat a nemohou se do toho dostat).
Sumasumárum, zatím to vypadá, že mé počáteční strasti ustoupily, a teď mě čeká o to zábavnější a poklidnější práce. No, jak to dopadne se jistě dozvíte někdy kolem prázdnin. Mno... A kdybyste chtěli vědět, o čem že ta práce má být: Špionáž v době alžbětínské. K tomu netřeba komentář, no ne? ;)
