Máme to za sebou. Jelikož nevím, zda náhodou nedostaneme se San záchvat inspirace a nebudeme obyklým způsobem psát report na Missions, tak jenom krátce. Spíše v podobě souhrnu mých pocitů.
Cesta byla úžasná. Je fajn jet s bandou přátel. I když je vidíte častěji, než tomu bylo dřív, putování na con je vždycky něco extra. Nevím čím to je. Mrzelo mě, že San jela už ráno.
Nalezení místa conání byl quest pro vrahy. Pražáci mají velmi zajímavý způsob výluk. Kdo to kdy viděl, aby zastávka náhradní dopravy byla půl kilometru od zastávky původní/výstupní?!
Na místě další zklamání. Většina mimobrněnských známých je pražských. V tomto případě se to rovnalo označení STAFF. Jinými slovy, všichni měli plnou hlavu organizace. Místo pokecu lítali po všech čertech, neustále někde něco organizovali a zkoušeli na sobotní galavečer. Mrzelo mě, že se spoustou z nich jsem si díky tomu pořádně nepokecala.
Praha 4 je očividně prokleté místo. Najít hospodu, kam se vejde cca 12 lidí a kde se nezavírá v 22.00 je také velmi obtížný quest. Nakonec jsme ho splnili úspěšně. A vůbec mě nemrzelo, že se k nám přidalo pár SG fanů. Opět ukázali, že se umí bavit.
Mrzí mě že i po flámu na conech vstávám proklatě brzy. Nevím, co s tím. Neskutečně mě to otravuje.
Byla jsem zmatená chováním mých přátel. Jestli chtějí být spolu, tak proč se přetvařují? Co záleží na tom, co říkáme a co si o tom myslíme? Lidi, kteří se milují se nestarají o to, zda s tím souhlasí ostatní.
Poslední dobou jsem přejedená tousty. Jedině dobře. Byly poněkud drahé. Ale výběr čajů byl obstojný a kafe bylo výborné.
Skóre navštívených přednášek od loňska stouplo. Loni jsem zvládla asi tak půlku přednášky plus workshop. Letos to byly dvě a půl plus půlka workshopu.
Zajít si na jídlo do skutečné čínské restaurace je zážitek. Kuchyně výborná, ceny úměrné množství a kvalitě. Mrzí mě, že někteří mí přátelé neumí říct, co chtějí, a nedokáží se chovat v takovém zařízení patřičně.
Fandom nám stárne. Větší jeho část už vydělává. Mrzí mě to, protože všichni si kupují spoustu drahých SW věcí. A chlubí se jimi na conech. Atmosféra v sobotu dopoledne a odpoledne se mi vůbec nelíbila. Měla jsem pocit, že se po chodbě procházím mezi bandou chlubilů, kteří přijeli na con jen za tímto účelem.
Galavečer byl vtipný. Ne tak vtipný jako loni. Nejsem schopná specifikovat, proč. Reklamy už by se ale měly zrušit. Je to ohrané a ani trochu zábavné. Odpozorovala jsem, že nejvíce lidé chápou SG vtípky. Nejméně bohužel SW. Nejlepší dvojka na pódiu byla Padmé a Tess. Zajímalo by mě, jestli jistá osoba ve své sebestřednosti pochopila narážky na její počínání. Chtěla bych vidět její výraz, kdyby pochopila. Ale nemyslím si, že toho je schopná.
Mrzí mě, že druhý večer v hospodě pro mě nebyl tak zábavný. Jestli mě dokáže něco vytočit, tak je to neochotná a nepříjemná obsluha. Bohužel jsem si kvůli tomu už nepokecala s Treworem a Martinou. Alespoň jsme si mohli popovídat se Sallou. Zajímalo by mě, jestli Kendru nebaví být s námi v hospodě a nebo je jen strašně unavená a musí chodit brzy spinkat.
Komunikovat s Milanem je stále stejně zvláštní. Mrzí mě, že byl jediný, s kým jsme se stihli rozloučit. Spojů do Brna zkrátka nebylo volných tolik, kolik by mělo být a bylo nutné hned po ránu chvátat.
Cesta proběhla kupodivu normálně. Jsem ráda, že jsme seděli u sebe a mohli pokecat. Nenávidím loučení. I když vím, že své přátele brzy uvidím.
Miluji Sanino nadšení pro věc. Uvažte... Kdy jste naposledy viděli jednadvacetiletou slečnu nadšenou z Happy Mealu?
Scon byl fajn, i když mě mrzelo spoustu věcí. Líbilo se mi tam. Ale ne tolik jako loni. Proč, to vám nepovím. Nevím to. Každopádně organizátorům patří dík. Zvládají to skvěle. Až na tu letošní absenci deskovek, která mi hodně vadila. Byl to ale fajn víkend.
Díky San, která naházela na Missions fotky. Teď už by to chtělo jen pořádný report.
